Tomáš Lapka pochází z okresu Pelhřimov. Na vojenskou službu narukoval v Rakovníku. Když před 25 lety tragické povodně zpustošily města a obce v okrese Bruntál, armáda jeho jednotku převelela do Holčovic. Tomáš se tam zamiloval.

Povodně v červenci 1997 přinesly na Krnovsko nejen zkázu, ale také romantický příběh jedné lásky. Mezi zachraňováním majetku a odklízením povodňových škod se mladý voják Tomáš Lapka v Holčovicích stihl zamilovat. Byla z toho životní láska, svatba, děti a posila jednotky dobrovolných hasičů ve Spáleném.

Povodně, 18. července 1997, Zátor.
Povodeň 1997 na Bruntálsku a Krnovsku, podívejte se na exkluzivní fotogalerii

V roce 1997 se občané Holčovic zrovna chystali slavit 620. výročí založení své obce, ale příroda všechny zaskočila. V neděli 6. července 1997 se po dlouhých deštích řeka Opavice vylila z břehů a bylo zle. Tři dny místní občané i hasiči bojovali s živlem, zachraňovali majetek i domácí a hospodářská zvířata. Voda v Holčovicích zničila devět rodinných domů, 15 jich vážně poškodila a mnohé zatopila až do poloviny oken. Živel strhl tři mosty, 11 lávek a podstatnou část silnice. Pitná voda ve studních byla znehodnocena, nešla elektřina ani telefon.

Tomáš Lapka pochází z Benešova nad Lípou. Do Holčovic byl převelen jako voják, aby tam v roce 1997 pomáhal zvládnout povodně. V Holčovicích našel nový domov a skvělou manželku, se kterou má dvě děti. Léto 2022.Tomáš Lapka pochází z Benešova nad Lípou. Do Holčovic byl převelen jako voják, aby tam v roce 1997 pomáhal zvládnout povodně. V Holčovicích našel nový domov a skvělou manželku, se kterou má dvě děti. Léto 2022.Zdroj: Deník/František Kuba

„Za této mimořádné situace jsem byl jako voják převelen do Holčovic, abych tam místním pomáhal zvládnout následky povodní. Bylo to náročné, takže ani nevím jak jsem se v tom shonu dokázal zamilovat," zavzpomínal Tomáš Lapka, jak v obci zpustošené povodní našel svou budoucí manželku.

Sympatie byly vzájemné, takže už nebylo cesty zpět. „Když v Holčovicích úkol armády skončil, musel jsem zase odjet domů, ale manželka si mě našla i tam. Dnes máme dva syny a jsem šťastný, že jsem díky povodním 1997 získal skvělou rodinu. Vzali mě tu nejen do rodiny, ale i mezi hasiče," prozradil Tomáš Lapka, když se Deník zajímal o spolek dobrovolných hasičů v Holčovicích-Spáleném.

Záběry z povodní v červenci 1997 od hasiče Vladimíra Dužíka z SDH Frýdek, 1. 7. 2022
Povodeň, hasič vzpomíná: tři dny a dvě noci v zápřahu, pak nás zvali v hospodě

V Holčovicích každí ví, že v rodině Bělařových jsou všichni hasiči, jeden vedle druhého. „Manželka byla za svobodna Bělařová, takže už je asi každému jasné, proč jsem už v roce 1997 hned zapadl mezi místní hasiče. U hasičů jsem byl už doma v Čechách v Benešově nad Lípou. Kdybych v tom nemohl pokračovat i tady v Holčovicích, asi by mi v životě něco chybělo. Rozdíl mezi hasiči u nás v Čechách a tady ve Spáleném není žádný. Od všech se čeká spousta dobrovolnické práce, sportování, kulturní akce a hlavně pokračování v hasičské tradici," uzavřel Tomáš Lapka.

Nejstarší trosečnice, kterou zachránil vrtulník ze střechy

Paní Cecílie Kořínková se v roce 2005 stala prvním občanem Zátoru, který se dožil sta let. Při povodních 1997 ve svých 92 letech se stala nejstarším trosečníkem, kterého helikoptéra zachránila ze střechy.Cecílie Kořínková přišla do Zátoru hned po válce, roku 1945. Vychovala zde čtyři děti.

Na oslavě stých narozenin v motorestu U Šveců s úsměvem vzpomínala na všechno dobré i zlé, co ji v životě potkalo.Jak se stala známou hrdinkou při povodních v roce 1997, když ji vytahovali záchranáři vikýřem do helikoptéry? O jejím dobrodružství tehdy psaly noviny po celé republice. "V obýváku jsme měli dva metry vody a tři dny jsme čekali v podkroví, co se bude dít. Všechny sousedy už dávno dopravili do bezpečí, tak jsme se nakonec i my rozhodli zamávat na helikoptéru," vzpomínala babička Kořínková na oslavách stých narozenin.

Povodně v roce 1997 v Opavě.
Střípky z povodní: rabovalo se ve velkém, překupníci i záhadná smrt seniorky

"Nemohli jsme se k vikýři dostat, tak jsme postavili pyramidu ze stolů a židlí. Měl jsem obavy, jak to maminka zvládne, ale vůbec se nebála a ten vyhlídkový let helikoptérou si užila. Ještě dlouho potom si pochvalovala, že konečně viděla celý Zátor pěkně z výšky," dodal její syn Karel Kořínek.Manžel paní Kořínkové býval drobným živnostníkem. V Zátoru si po válce otevřel stolařskou dílnu, kterou mu v roce 1951 znárodnili komunisté. Využil svých zkušeností při práci se dřevem a pomáhal v zátorské školepři vyučování v dílnách.

"Kdysi bývalo zvykem mít k živnosti i kus pole, aby rodina nestrádala, když bylo málo zakázek. Dost jsme se na tom poli nadřeli, starali jsme se i o prase, kozu a drůbež. Když manžel všedesáti letech zemřel, raději jsme to pole vrátili," dodala paní Kořínková.V den čtyřiadevadesátých narozenin ji potkala smůla a zlomila si nohu v krčku a od té doby musela začít používat chodítko s kolečky. Sousedé žasli, jaké neuvěřitelné věci s ním dokáže, například nazahrádce.