Při velkém požáru národní kulturní památky Karnoly museli hasiči prolít vodou úplně všechno. Včetně vzácných historických archivů, zdí a podlah. Pokud je konec prosince a začátek ledna teplý, mokré prostředí okamžitě probudí plísně, škůdce a nastartuje rozkladný proces.

Oheň už vykonal své. Jediná šance, jak zachránit databázi evropského textilnictví také před vlhkostí, je všechno cenné okamžitě zmrazit.

„Velmi si vážíme pomoci opavských mrazíren Nowaco, které nám nabídly bezplatné uskladnění archivů z Karnoly do doby, než bude zajištěn proces restaurování. Zmrazit se musí hlavně papír se vzorky látky a děrné štítky. Dále jsou tu i špulky s přízí,“ uvedla krnovská památkářka Andrea Šírová s tím, že samotné restaurování může trvat i několik let.

Při prvním letmém ohledání spáleniště se odhadovalo, že zde shořelo přes 90 procent archivů látek. Dnes je jasné, že má smysl pokračovat v projektu muzea textilnictví, protože se kolem šedesáti procent archivů podaří zachránit.

Karnolu pomáhá zachránit žena, která ji zná jak své boty

Jitka Návratilová patřila ke krnovským textilákům, kteří od roku 1954 pečovali o archivy Karnoly. Má největší podíl na tom, že se ani po krachu Karnoly neztratily.

Vzorkovníky, které při požáru Karnoly byly přímo ve středu dezinatury, oheň zničil. Ty z odlehlých částí jsou jen lehce začouzené. Zní to paradoxně, mráz umí nejen konzervovat, ale i vysoušet. Proto je nutné archivy co nejdřív zmrazit. Jaký je skutečný poměr zničených a zachráněných hodnot budou restaurátoři zpřesňovat možná i několik let.

Dnes dokumentátoři z Národního památkového ústavu NPÚ mají největší starost o to, jak rozmáčený archiv očíslovat a separovat po vrstvách. „Musíme nějak uchopit lokalizaci zachraňovaných prvků. Konzervátoři z archivu nejdřív proškolili dobrovolníky, jak všechno popisovat a balit do plastů, něž se to odveze do mrazíren.

Důležitou osobou je pro nás paní Jitka Navrátilová, která ve vzorkovně dezinatuře pracovala třicet let. Ta dokáže rozklíčovat, co kam správně patří, a co třeba jen přemístili hasiči,“ uvedla krnovská památkářka Andrea Šírová.

Jitka Navrátilová si například pamatuje, které soukací stroje byly plně funkční a které tu měli Karnoláci jen na náhradní díly. Věděla, které stavy jsou od roku 1880 v původním stavu a které si Karnoláci vylepšili a zmodernizovali.

Byla to právě ona, kdo jako první v roce 2004 upozornil památkáře, že krachující Karnola skrývá celosvětově významné know how textilní výroby za uplynulých 150 let. Vyhlášení Karnoly národní kulturní památkou v roce 2010 byla také její zásluha.

„Dezinatura byla vzorovací dílna, ne výroba, proto jsou tu stroje tak staré a specifické. Náhradní díly jsme si opatrovali jako oko v hlavě,“ uvedla Jitka Navrátilová.

„Hlavně stroje ze dřeva jsou ohořelé a pokroucené žárem i máčením, ale restaurátoři a konzervátoři už mají plány, jak sehnat náhradní díly a kde vyrobit repliky. Zakonzervování strojů přijde na řadu hned po zamražení archivů.

O dalším postupu záchranných prací rozhodujeme vždy ze dne ze den podle aktuálního stavu a po konzultacích s odborníky. Musíme také sestavit a schválit restaurátorský plán,“ uzavřela Karin Veselá, vedoucí odboru kultury a památkové péče Moravskoslezského kraje.