Až z Dětřichovic u Světlé Hory přišel pěšky křížovou cestou ke kostelu na Annabergu nad městem Andělská Hora Radan Míček. „Bylo to jen asi sedm kilometrů, takže to nebylo zase až tak daleko. Těším se, až si poslechnu hudbu z nedávno rekonstruovaných varhan,“ řekl poutník Radan Míček při příchodu na Annaberg.

Na pouť přišel s maminkou Věrou Míčkovou z Ostravy, která byla u syna na návštěvě. Společně se i s vnoučkem těšili, jak budou nové varhany v kostele znít. Pouti si mezi jinými užívala Anna Balintová s maminkou. „Jsem spokojená s tím, jak to tady na Annabergu vypadá. Poutí se účastním ráda, když mohu,“ vyjádřila se Balintová, která šla křížovou cestou spolu s farářem z Prostějova.

Místní farář Marek Žukowski zve každý rok na poutní bohoslužbu jiného zástupce církve. Vloni to byl generální vikář, před ním biskupský vikář. Jindy vedl bohoslužbu Žukowski sám. Marek Žukowski má prostudovány místní kroniky, které vzpomínají i na několikadenní mše v období okolo druhé světové války.

Před rokem 1950 však tehdejší režim podobná setkání věřících zakázal. Lidé chodívali na Anenskou pouť ze širokého dalekého okolí. Komunistům to ale zjevně vadilo,“ konstatoval Žukowski, sídlící ve farnosti v Malé Morávce.

Na starosti má sám hned šest farností, což obnáší velkou porci práce. Pod farářovu duchovní správu spadají město Andělská Hora a obce Dolní Moravice, Malá Morávka, Rudná pod Pradědem, Václavov u Bruntálu.

„Letos se chlubíme novými varhanami, zrekonstruovanými díky Nadaci OKD. Zazní dlouho po tom, co je kdysi poničili neznámí vandalové,“ uvedl Žukowski. Varhany z roku 1890, vybavené asi čtyřmi stovkami píšťal rekonstruoval varhanář Martin Tvarůžka z Bílovce.

Pouť vyžadovala velké přípravy

Oduchovní rozměr pouti se postarali zástupci církve, o provozní záležitosti obyvatelé města. „Do budoucna bychom rádi kostel celý opravili, a napojili na elektřinu. To bychom pak byli už zcela soběstační, mohli bychom zde pořádat více akcí v průběhu roku,“ plánoval starosta Miroslav Novotný.

Se silesiánskou církví starosta domluvil, že její kněz může v budoucnu pořádat v kostele Svaté Anny na Annabergu pro veřejnost denní i víkendové mše. „Varhany jsou velmi pěkně opravené, je radostí na ně hrát,“ těšil se sbormistr vrbenského pěveckého sboru a ředitel andělskohorské školy Leoš Sekanina.

Také on by rád, aby byly varhany využívány vícekrát, než jednou za rok o pouti. Sekanina měl výborný pocit z těch lidí, kteří na pouť a po pouti na Annaberg přišli. „Vždy mě totiž zlobí, když někdo nějakou akci připravuje a pakmuji zhatí počasí nebo nezájem,“ dodal Sekanina.

Tak to ale tentokrát nebylo. Koncert i mši vyslechly desítky návštěvníků. Po skončení pouti venku vyhrávala dechovka, pekly se buřty, čepovalo pivo. Lidé průběžně chodili do kostela obdivovat varhany včetně turistů a cykloturistů. To bylo odměnou těm, kteří pouť chystali, sekali trávu na prostranství okolo kostela, uklízeli kostel, vozili nábytek, bohoslužebné předměty, dělali výzdobu.