Namísto synagogy nechali radní vypálit jen obřadní síň na židovském hřbitově a fotky tohoto spáleniště pak poslali svým nadřízeným do Berlína společně s hlášením o splněném úkolu.

Synagogu architekta Ernsta Latzela německy hovořící Krnované tajně přestavěli na tržnici. Krásná budova, na které narychlo odstraněné židovské symboly nahradil nápis Tržnice, díky tomuto triku unikla barbarským nacistickým rozkazům, které nařizovaly systematické zničení všeho židovského.

Radním, který přesvědčil své kolegy o nutnosti zachránit synagogu, byl Franz Irblich. Jeho syn Helmut Irblich je dnes už posledním žijícím přímým svědkem akce na záchranu synagogy. Po sedmdesáti letech se do synagogy vrátil, aby zde vzpomínal na události, které prožil jako osmiletý hoch.

„Moje role odpovídala mému věku. Mým úkolem bylo na kole vozit do synagogy horký čaj v pětilitrové bandasce pro skupinu asi deseti spolupracovníků, kteří tam odstraňovali židovské symboly. Čaj vařila maminka v našem bytě, jehož dnešní adresa je Blahoslavova 9. Na čerstvě nabílených stěnách synagogy ještě prosvítaly původní nápisy.

Lavice byly narovnané při stěnách, protože uprostřed synagogy byly kovové koše, ve kterých hořel koks, aby stěny rychleji vyschly a aby kysličník uhličitý urychlil tvrdnutí vápna. Už zde byla připravena nová deska s velkým nápisem Tržnice,“ představil své osobní zážitky Helmut Irblich, který dnes žije jako penzionovaný stavitel v Schweinfurtu.

Lidé, kteří tajně přestavěli synagogu na tržnici, byli zaměstnanci jeho otce Franze Irblicha. Ten se uznání za záchranu synagogy nikdy nedočkal. Jako významný podnikatel, majitel krnovské stavební firmy a pily v Krásných Loučkách-Kobylí musel být také členem NSDAP. Proto si po válce odseděl deset let ve věznici v Opavě a krátce po propuštění zemřel.

Dnes už se přesně nedovíme, zda hlavním motivem záchrany synagogy byla úcta k božímu stánku, liberální smýšlení, lítost nad nádhernou stavbou nebo pragmatismus. Podle některých historiků je možné, že ze strany krnovských radních šlo o projev švejkovství, které bylo inspirováno podobnou krnovskou událostí v 18. století. Tehdy krnovští měšťané obešli nařízení Josefa II. a privatizačním trikem zachránili poutní kostel na Cvilíně.