Nedávno jsem ale dostal e-mail, který si zaslouží komentář.

Tvrdí, že není nutné vracet církvím zkonfiskovaný majetek, protože ve Francii ho taky zestátnili a znárodnili, ale žádné restituce nechystají. A jací tam jsou eurodemokrati!

Zatímco naši komunisté zabavili církevní majetek až po únoru 1948, ve Francii pronásledování církve začalo už za Velké francouzské revoluce. Napoleon se ještě pokusil usmířit papeže tím, že stát převzal financování církve.

Stát měl kněžský stav na výplatní pásce jen do roku 1905, kdy vstoupil v platnost zákon o radikální odluce. Církevní budovy ve Francii byly zestátněny, teologické fakulty i církevní školství zrušeno.

Dnes má katolická církev příjmy jen z darů, sbírek a dobrovolných daní francouzských věřících. Výsledkem je chudoba duchovenstva. Aby kněží vyšli od výplaty k výplatě, musí mít vedlejší příjem ve světském povolání, a tak ne vlastní vinou zanedbávají farnosti a pastoraci.

Co myslíte, ocenila francouzská veřejnost, že církev nejen hlásá, ale také žije chudobu? Ani náhodou. Zestátněné kostely jsou prázdné, o kněžské povolání nikdo soudný nestojí, a protože je teologická výuka mizerná, často z kazatelen zaznívají promluvy samouků.

Křesťanství živoří, zato francouzští muslimové čerpají podporu z penězovodů i školství ropných velmocí, kde je islám státní náboženství. Není divu, že se nepotřebné francouzské kostely mění v mešity.

Poplašné zprávy, jak tu zchudlá katolická církev vyklízí veřejný prostor, by si měli přeposílat nejen obránci křesťanských hodnot, ale také voliči stran, pro které jsou církevní restituce čiré zlo.

Církev se nezabývá jen pánbíčkářstvím a bojem proti potratům, ale také po staletí naši společnost stmelovala křesťanskou identitou. Starala se o své kostely, kláštery, fary, sirotčince, školy, lesy, louky, pole i pivovary s péčí řádného hospodáře. Snad to nezapomněla.