Tyto otázky si klade Miroslav Lehký, který jako pracovník Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) osobně poznal řadu pachatelů i obětí. Nedávno přijel do Krnova diskutovat s občany. Je přesvědčený, že ideologie nacismu a komunismu mají hodně společného.

„Dvacet let po založení Československa, což je velmi krátká doba, přišel nacismus. Pak komunismus, který trval 40 let. Co se stalo s ideály, na kterých republiku stavěl Masaryk? Proč se lidé v totalitních režimech chovali, jak se chovali?

Když kardinál Vlk navštívil ÚSTR, kde jsem byl náměstkem po jeho založení, tak nám řekl: Nacismus i komunismus mají společného jmenovatele: nenávist. Nacismus je nenávist rasová, komunismus třídní. Tyto režimy nejsou identické, ale stojí na stejných základech,“ zahájil svou přednášku Miroslav Lehký.

close Miroslav Lehký byl v letech 2008 až 2010 náměstkem Ústavu pro studium totalitních režimů. info Zdroj: Deník / František Kuba zoom_in

„V oboru vyšetřování jsem se setkával s obětmi, s jejich příbuznými a také jsem se setkal tváří v tvář s těmi, kdo sloužili komunistickému režimu a mají na svědomí hodně zla, utrpení, slz a bolesti. Ať to byli příslušníci státní bezpečnosti, komunistického aparátu, agenti nebo pohraniční stráž, jen ve dvou případech se mi stalo, že pachatelé projevili nějakou známku lítosti a přiznali vinu. Jeden případ byl z hranic kolem roku 1950. Pohraničník se rozplakal: Prosím, řekněte mi, koho jsem zastřelil. Přiznal, že je to jeho celoživotní trauma. Také ten druhý byl pohraničník a řekl mi: Kdybych věděl, co obnáší služba u pohraniční stráže, nikdy bych tam nešel. U všech ostatních jsem žádný pocit viny nezaznamenal. Možná to jen hráli, ale jejich standardní reakcí byla jen drzost, arogance a lež,“ uvedl Miroslav Lehký a hned uvedl i konkrétní příklad.

„Když jsem vyslýchal jednoho z nejvyšších představitelů té hrozné Ruzyňské věznice z padesátých let, který nesl zodpovědnost za krev nevinných a mučení, které se tam dělo, četl jsem mu protokoly z roku 1956. Byly to výpovědi jeho podřízených a kolegů, kteří doznávají hrozné fyzické i psychické mučení. Jeho jedinou reakcí bylo: odkud to berete? Já poprvé slyším takovou nehoráznost. Nic takového se nestalo, je to lež. Ten pán přišel s advokátem a tvářil se sebejistě. Z drobných detailů už mi už ale byly zřejmé signály, že není tak klidný jak to na nás hrál," doplnil Hladký.