O skutečný domov přišel Marek Volný, když došlo k uzavření domu, ve kterém od roku 1997 bydlel. Majitel mu neposkytl náhradní ubytování.

Marek Volný nejdřív našel útočiště na své zahradě a v současnosti přebývá v objektu bývalé vodárny. Jeho domov tvoří čtyři holé stěny a střecha nad hlavou. Jsou to tvrdé podmínky, zvlášť v zimě. Marek sice má možnost odejít do azylového domu, tam se mu však nechce.

„Jsem tady spokojený, jen ta zima je letos dost krutá, ale topím si tu. Mám dva psy, a když už je velký mráz, vezmu je k sobě a spíme tady. Jeden mi zahřívá nohy a druhý záda,“ řekl Marek Volný.

Za svůj život toho prožil opravdu hodně. Poznal dezerci, emigraci i život v klášteře. „V roce 1994 jsem byl na vojně v Kozlově u Olomouce, ale nebavilo mě to tam, tak jsem jednou v noci utekl. Jel jsem vlakem bez lístku a nikdo ho po mně ani nechtěl. Na stanicích jsem přestupoval do různých vlaků, ani jsem nevěděl, kam jedou.

V tom posledním jsem usnul a vzbudil jsem se až v Římě. Na nádraží jsem se seznámil s člověkem, který byl z Kolumbie. Jmenoval se Omar Toro Wilárd a pracoval v jednom klášteře,“ popisal Marek Volný svou cestu napříč Evropou. Omar Marka dovedl do kláštera, kde se ho ujaly jeptišky. Na oplátku zde pomáhal jako zahradník.

Dokonce se díky této zkušenosti osobně setkal s papežem Janem Pavlem II. Byla to silná chvíle, na jakou se nezapomíná. Svatý otec k Markovi přistoupil, požehnal mu a popřál mu vše dobré.

Když byl Marek po nějakém čase nucen klášter opustit a musel se vrátit zpět do Krnova, čekalo ho zatčení, protože formálně byl stále veden jako vojenský zběh. Zbytek vojny si tak musel odkroutit ve vězení.

Po propuštění se už Marek Volný snažil choval slušně a spořádaně. Dokonce si našel přítelkyni a odstěhovali se společně do Dívčího Hradu. Čekali totiž rodinu.

„Všechno v mém životě bylo v tu chvíli na dobré cestě. Pak jsem ale měl těžkou autonehodu a skončil jsem na tři měsíce v kómatu. Když jsem se vzbudil, byly mé schopnosti na úrovni malého dítěte. Musel jsem se všechno učit znovu,“ popsal zásadní zvrat ve svém životě Marek Volný. Tenkrát Markovi s návratem do běžného života zdravých lidí nesmírně pomohli v rehabilitačním centru v Hrabyni.

Po návratu z rehabilitačního centra se bohužel vztah s přítelkyní rozpadl. Brzy se od něj i se synem odstěhovala. „Nesl jsem to těžce. V nemocnici po úrazu to byli oni dva, kteří mi dávali sílu všechno překonat. Ale život jde dál,“ zakončil vyprávění svého životního příběhu Marek Volný.

Jeho největším přáním je zase se vídat se svým synem. „Stále na něj myslím,“ dodal Marek Volný se slzami v očích.

Zdenka Spurná, Květoslava Lišková