Příběh se šťastným koncem se během povodní 1997 odehrál v Holčovicích. Ze střechy bývalého zájezdního hostince vrtulník evakuoval rodičku. Prohlédla si z výšky zaplavené Holčovice, když z řeky Opavice koukaly jen střechy domů. Pak v nemocnici šťastně přivedla na svět krásnou zdravou holčičku. Dnes je z ní pětadvacetiletá žena, která se bude vdávat.

Několik dní hrůzy

Krizový štáb se sešel poprvé sešel v neděli 6. července kolem 17.30 hodin. Pohotovost vyhlásili policisté, strážníci, hasiči i záchranáři. Jako první se z břehů rozlila řeka Opava v Kostelci a vzápětí řeka Opavice v Chomýži. Strážníci pomocí megafonů varovali občany a vzápětí dorazily evakuační autobusy. Nebezpečí se ještě lidem nezdálo tak akutní, a proto většina odmítla své obydlí opustit. Ti co zůstali, si prožili několik dnů hrůzy odříznutí od okolního světa.

"Jak hladina stoupala se dá ilustrovat na příkladu garáží umístěných na Ostrově v Kostelci. Před třetí hodinou šel železničář do služby a ještě stačil své auto z garáže odvést a zachránit. Asi za půl hodiny potkal známého a upozornil ho, aby si ihned šel tamtéž pro své auto. Bylo však již pozdě, areál garáží byl již pod vodou a auto se již vyvézt nedalo," popsal jeden z příběhů krnovský kronikář.

Probuzení do kruté reality

Když byla zatopena transformační stanice na Brantické ulici, přišel výpadek proudu. Řeka Opava se začala vylévat z břehů uprostřed města. Ve 4.12 hodin se rozlila po Říčním okruhu a ve 4.18 již dosáhla krnovského náměstí.

Bylo zřejmé, že zvládnutí katastrofy není v silách města, a proto štáb v radnici žádal o pomoc okresní štáb, aby dodal čluny a vrtulníky. V pondělí ráno se Krnované probudili ve městě bez proudu, bez pitné vody a bez fungujících telefonů. Krnov ztratil veškeré spojení se světem. Bylo zde k dispozici pouze pár policejních vysílaček a několik mobilních telefonů.

Síť Eurotelu byla přetížena, a výpadek trval několik hodin. Hasiči získali první mobil až ve čtvrtek. Nešel elektrický proud, takže se jezdilo do Polska nabíjet mobily a vysílačky.

Těžkou situaci museli řešit v krnovské nemocnici, kde byl jediný mobilní telefon Vítězslava Maláče. Naštěstí zde pracovala naftová elektrocentrála. Závod ČSAD dokázal Tatrou 813 do nemocnice dopravit vodou a naftu pro agregát. Hasiči z polského města Kozlí přivezli Krnovu dvě cisterny pitné vody. S evakuací pomáhali hasiči z Prahy, kteří měli mnohem lepší techniku než krnovští. Jejich motorové čluny jezdily po ulicích a náměstích. Mnohdy musely bojovat se silnými proudy.

Chléb z vrtulníku

Lidé z noční směny zůstali uvězněni v Karnole na Říčním okruhu. Také v textilce Pega na Textilní ulici uvízlo čtrnáct zaměstnanců po noční směně. Průchod městem nebyl možný. Jaž takž bezpečně se dalo městem projít po železniční trati z hlavního nádraží na cvilínské.

Chléb se dostával do města pomocí vrtulníku, který přistával u nemocnice. Některým Krnovanům se podařilo zajet autem pro chléb do polských Hlubčic a Petrovic. Policisté dodali potraviny cestujícím, kteří uvízli na cvilínském nádraží. Zoufalých žádosti o vrtulník nebo pořádnou loď bylo mnoho. Na radnici se dožadovali lidé pomoci pro své blízké a známé.

Ve středu 9. července voda začala klesat. Lidé uvízli bez televize, bez proudu a pitné vody v temných bytech. Telefon byl hluchý, ale zato pod okny slyšeli hučet kalnou vodu.

V nejtěžších chvílích přicházela pomoc nejen z celé republiky, ale také z Polska. Z Francie dorazil kamion s úpravnou vody. Od 12. července k němu mířily zástupy s kyblíky a kanystry. Francouzská úpravna vyráběla pitnou vodu i pro cisterny, které stály na různých místech Krnova. Česká pojišťovna zajistila pro Krnov dva nakladače a šest nákladních vozů.

Ředitel Škody Plzeň Lubomír Soudek kdysi v Krnově působil. Poslal techniku a auta na odvoz bahna a sutin. Podobně se zachovala česká města, například Varnsdorf a Nymburk. Pomoc poskytla také Česká armáda. Vojáci byli ubytovaní v internátě Střední zdravotnické školy na Revoluční ulici. Seznam dárců byl velmi dlouhý, ale policisté zdokumentovali také několik případů rabování.

Na Krnovsku si povodně vyžádaly dva životy  

Krnovanům povodně z roku 1997 připomíná památník poblíž hotelu Slezský Domov. Nahodile navršené kvádry představují jak síla vody dokázala převrhnout a strhnout kamenné stavby. V dlažbě kolem kvádrů jsou naznačené proudy vody kolem zástavby. Pamětní deska je vzpomínkou dva muže, kteří při povodních přišli o život. Jedná se o Rudolfa Gibase a Jana Zahradníka. Lidské životy jsou největší ztrátou při záplavách.První oběť, Rudolf Gibas ( *1939 ), byl nalezen poblíž hlavní pošty na náměstí Minoritů. 

"Muž měl na sobě vodou potrhaný oděv. Po opadnutí vody ve městě zemřel tragicky osmatřicetiletý sportovec Jan Zahradník na Aeolovu nemoc. Nakazil se bakteriemi leptospirozy a onemocněl žloutenkou. Byl odvezen na infekční oddělení opavské nemocnice, kde však zemřel. Podle vyjádření lékařů se tato nemoc v Krnově vyskytuje vzácně. Bakterie se ve velké míře nacházejí ve stojatých znečištěných vodách a vlhké bahnité půdě. Zdravotníci upozornili, že právě v období po povodni je možnost nakazit se touto chorobou. Při odstraňování následků povodně a čistění při úklidu si zprvu lidé ve městě nedávali příliš pozor na znečistění otevřených ran nebo škrábnutí. Pracovali většinou bez ochranných rukavic. Teprve po zprávě o tragické smrti začali více dbát na základní hygienická pravidla," zaznamenal kronikář Krnova dva případy, kdy lidé zahynuli bezprostředně v souvislosti s povodní.

V celém povodí Odry bylo povodní 1997 zasaženo na 200 měst a obcí. Celkově v nich zahynulo 20 lidí a celkové škody přesáhly 17 miliard korun (v cenách roku 1997). Na území, které má ochránit přehrada Nové Heřminovy, zahynuli dva lidé a povodeň zde způsobila škody kolem čtyř miliard korun.

Opozice obvinila starostu

Jak začaly povodně 1997? Srážky se začaly zvětšovat od 4. července. Deště přibývalo každý den. Ve sběrné oblasti Jeseníků nejvíce pršelo 6. července a to v Rejvízu, Heřmanovicích, Karlovicích a Městě Albrechticích. Je pozoruhodné, jak dlouho na tomto vrcholu vydržely. V oblasti Pradědu se stále ještě zvětšovaly, a kulminovaly až 7. července.

Co to udělá s řekami Opavou a Opavicí, když tolik vody zteče z hor do nížin, si tehdy nikdo nedokázal představit. Tak obrovská povodeň na Krnovsku přichází jednou za 700 let.Tragické povodně 1997 byly pro opoziční zastupitele velkým pokušením obvinit tehdejšího starostu Krnova Bedřicha Marka z různých selhání. Velká voda přišla v situaci, kdy jen pár lidí v okrese Bruntál vlastnilo mobilní telefony a počítače.

Nikdo si z dosavadních zkušeností nedokázal představit, jak vypadá sedmisetletá povodeň. Obvinění, která 26. srpna 1997 písemně vznesli nezávislí zastupitelé Jiří Vodička a Josef Žďárský, se týkalo toho, že obyvatelé Krnova prý kvůli starostovi Markovi nebyli včas varováni před nebezpečím povodně. Podle Vodičky a Žďárského se v Krnově nic nedělo až do nedělních 19 hodin.

Z materiálu povodňové komise je ale jasné, že Městská policie Krnov vykonávala již od neděle 6. července od devíti hodin dopoledne hlídkovou službu. Strážníci monitorovali stav hladin na obou řekách v Krnově. V neděli večer byli občané v městských částech, které jsou proti povodni nejméně chráněné, v Chomýži a v Kostelci, upozorňováni městskou policií na nebezpečí záplav. Jako důkaz, že opatření před povodní se dělo už v neděli večer, je nedělní evakuace dětí i s doprovodem z Chomýže.

V neděli odpoledne převzala řízeníkrizové situace v obcích okresu Bruntál Okresní protipovodňová komise v Bruntále.Za podstatnou chybu, kterou uznal i starosta Marek, je skutečnost, že vzhledem k riziku povodňového nebezpečí nebyly spuštěny sirény. Starosta Marek na zasedání zastupitelstva uvedl: „Jenže my jsme prostě nevěděli, že některé řeky v okolních obcích již vystoupily z břehů. Měli jsme pouze informaci, že v Jeseníkách jsou vyšší stavy vody a v Karlovicích byl vyhlášen druhý povodňový stupeň. Okres nás nijak neinformoval. Málokdo by tušil, že sirény vyzývají k povodňové pohotovosti. Lidé by se jen ptali, co se děje.

“Obviňování starosty a vedení města v souvislosti se záplavami v roce 1997 nebralo konce. Vlastně šlo o pokračováním snahy starostu z funkce odvolat a velká voda poskytla k tomu další příležitost. Jiří Vodička, který neuspěl na postu starosty po posledních volbách, byl znám soustavnou kritikou starosty Marka.