Pozval do našeho regionu třítisícovou komunitu potulných barabů, kteří stavěli železnice po celé Evropě. Kromě kolejí, mostů, náspů a tunelů nám zde barabové zanechali také půvabné slovo „barabovat“.
Barabové dokázali nemožné
Železničním dělníkům, kteří se specializovali na stavbu tunelů a kočovali ze stavby na stavbu, se v Itálii říkalo barabové podle biblického zločince Barabáše.

Při stavbě trati Krnov - Olomouc počestní místní občané nedůvěřivě zírali na vykořeněné baraby bez domova, kteří i ve svátek chodili v rozedranému pracovním oblečení a měli kladný vztah k alkoholu.
Tehdy se u nás začalo říkat „barabovat“ ve významu chytit se špatné party nebo opíjet se s lůzou.
Barabové byli ale především neskutečně pracovití dříči a zkušení tuneláři. Dokázali nemožné. Trať Olomouc - Krnov i s pěti tunely postavili za pouhé dva roky. Jak dlouho bychom stejnou železnici stavěli dnes?
Historii zaznamenali Tuscher a Hrček
Symbolem oslav 150 výročí trati Olomouc – Krnov je krnovská parní lokomotiva. Zahájení její rekonstrukce sledovali také amatérští historici Ferdinand Tuscher a Richard Hrček, kteří shromažďují a publikují informace o této železnici.
Amatérští historici Ferdinand Tuscher a Richard Hrček:
Společně například vydali brožuru Železniční dílny v Krnově. Připomínají veřejnosti význam praotce této železnice Maxe Machanka. Nebýt továrníka Machanka, který měl v Hlubočkách hřebíkárnu a v Mariánském Údolí železářskou výrobu, nejspíš by dnes koleje vedly jinudy.
Machanek zlomil odpor Opavy
Obce a města se 15 let mezi sebou hádaly, kudy vést trať z Olomouce. „Opava prosazovala nejkratší spojení přímo do Opavy, což zemědělci, průmyslníci, lesníci nebo majitelé kamenolomů na Krnovsku nemohli připustit. Nedokázali se na ničem domluvit.
Max Machanek projevil odvahu, když se vydal přesvědčovat Opaváky. Mnozí nepřenesli přes srdce, že k nim koleje povedou přes Krnov. Nadělal si v Opavě spoustu nepřátel, ale také se obklopil schopnými lidmi, získal bankovní zajištění a leštil kliky na úřadech.

Všem bylo jasné, že buď se postaví trať podle Machanka, nebo se nepostaví vůbec,“ popsal Ferdinand Tuscher co předcházelo stavbě trati Olomouc - Krnov s rameny na Jindřichov a do Opavy.
Trať hotová za dva roky? Zázrak!
Výstavba stokilometrové trati proběhla v rekordně krátkém čase. I z dnešního pohledu je realizace nepochopitelný zázrak.
„Nedovedu si představit, jak dlouho by se tak náročná polohorská trať stavěla v dnešních podmínkách. Byl to technický zázrak na hranici lidských možností. Machanek to dokázal díky spolupráci s bratry Kleiny ze Sobotína na Šumpersku, kteří byli evropskou jedničkou v budování železnic. Dotáhl k nám na tři tisíce italských barabů, kteří zahájili stavbu v nejvyšším místě trati u Domašova nad Bystřicí,“ vysvětlil Ferdinand Tuscher.
Přišel průšvih: krach na burze
Když byla nová trať roku 1872 uvedena do provozu, provázela to velká očekávání. Místo úspěchů přišel průšvih. Než se lidé naučili cestovat železnicí a než se podařilo podnikatelům využít nový přepravní model, byly výsledky trati nevalné. Na vídeňské burze v roce 1873 přišel krach, který se potkal s epidemií cholery.

Celý svět poznal dosud největší ekonomickou recesi. Průmyslové a železniční společností přišly na buben. Investoři páchali sebevraždy. Obrat nastal v okamžiku, když se trať napojila na Hlubčice a Hlucholazy a otevřela tak pomyslné brány do Pruska, respektive Německa. Vznikly nevídané příležitosti díky přepravě ostravského uhlí na velké vzdálenosti.
Trať nakonec přece jen nastartovala prosperitu severních regionů Moravy a Slezska. Technický zázrak umožnil ten ekonomický. Průmyslová revoluce a železnice se konečně rozběhly na plné obrátky.