Do Jeseníku přijela z Berlína vnučka Erwina Regenharta s manželem a z Vídně zástupci páté generace po Adolfu Raymannovi mladším. Navštívili hřbitov v Husově ulici, kde jsou pohřbeni jejich předkové, a poté vernisáž výstavy, která se věnuje podnikání obou rodů v Jeseníku.
„Letos je to dvě stě let od prvního doloženého obchodního spojení mezi rody Regenhartů a Raymannů. Navíc na Jesenicku mají všichni povědomí o čarodějnických procesech i Vincenzi Priessnitzovi, ale třetí obrovský vrchol Jeseníku, kterým byl textilní průmysl, neznají. Jména Regenhart a Raymann lidem často nic neříkají,“ objasnil důvod konání výstavy ředitel Vlastivědného muzea Jesenicka Pavel Rušar.
Rodina Raymannů pocházela z Jeseníku. Věnovala se perníkářství či výrobě svíček, na konci 18. století obchodovala se lněným plátnem. Regenhartové byli obchodnickou rodinou z Vídně. Jejich spolupráce začala v roce 1819, kdy Josef a Adolf Raymannové a Jacob Regenhart podepsali společenskou smlouvu.
Raymannové se v Jeseníku starali o výrobní část. Pracovali se lnem a damaškem, produkci jejich továrny tvořilo zejména stolní prádlo. Regenhartové ve Vídni rozvíjeli obchod.
„Regenhartové se zhruba v osmdesátých letech devatenáctého století přesunuli na Jesenicko. Poslední vedoucí továrny, Erwin Regenhart, byl rodilý Jeseničák. Mužská linie Raymannů totiž neměla nástupce, takže Regenhartové převzali i vedení výrobní části v Jeseníku,“ sdělil autor výstavy Jan Petrásek.
Zaměstnávali dohromady čtyři tisícovky lidí
Oba rody vybudovaly v Jeseníku podnikatelské impérium. Jejich výrobní areály se nacházely na třech místech: na Bělidle, na soutoku Bělé a Staříče a mezi Vodní tvrzí a dnešním autobusovým nádražím. V dnešních ulicích Bezručova a Vančurova vznikla dělnická kolonie, honosné vily obou rodin tvoří základ čtvrti zvané Westend. Na Jesenicku zaměstnávali dohromady čtyři tisícovky lidí. Josef a Adolf Raymannové byli rovněž starosty Jeseníku.
Spolupráce obou rodů přinesla vznik největší textilní továrny v rakouském Slezsku. „Od padesátých let devatenáctého století zásobovala společnost císařský dvůr a ve 20. století mezi světovými válkami rovněž Pražský hrad,“ poznamenal Jan Petrásek.
Po odsunu z Jesenicka po druhé světové válce se v nových podmínkách na textilní podnikání pokoušeli navázat Erwin a Oskar Regenhartové. Spojení mezi oběma rody se přerušilo zhruba v osmdesátých letech 20. století. Kontakty znovu navázaly před rokem. Část zástupců obou rodin má povědomí o tom, co jejich předci na Jesenicku vytvořili.
„Potomci Regenhartů to moc dobře vědí. Několikrát byli na Jesenicku soukromě, nynější návštěva byla první oficiální. I rodina Raymannů má doma ještě spoustu artefaktů,“ uzavřel Jan Petrásek.
