Hlemýžď s ulitou okrašloval přívěsný vozík se solárními panely a s baterií. Šnek na cestách je mezinárodně srozumitelný symbol. Každému hned bylo jasné, že tento pán nikam nespěchá a vychutnává si svou cestu, protože celý svůj miniaturní „domeček“ si všude vozí s sebou.

Slovinská vlajka prozrazovala, že tento divný šlapohyb přijel na Krnovsko opravdu z daleka. Hned vedle vlajky bylo na praporcích slovinsky napsáno: „Potepini - Šola zdravja," což znamená Tuláci - Škola zdraví.

Omezené znalosti cizích jazyků obvykle komplikují komunikaci, ale slovinský Tulák dokáže mluvit tak, aby mu porozuměl každý. „Jo, přijíždím až ze Slovinska. Často se to plete se Slovenskem, tak na to raději hned předem upozorním. Slovinsko je totiž odtud mnohem dál než Slovensko. Klidně si mě vyfoťte. Jsem zvyklý, že budím pozornost, když s tímhle dopravním prostředkem někam přijedu. Schválně si prohlédněte ty samolepky, co mám na kapotě. Tam všude jsem s tím dojel,“ vysvětloval sympatický Slovinec.

Hamburk, Berlín, Bratislava, Vídeň, Varšava, ale také Svatý Kopeček u Olomouce, ostravská katedrála nebo hrad Šternberk hlásaly samolepky. Některé už byly natolik ošlehané větrem, omyté deštěm a vyšisované sluncem, že nápisy a obrázky zmizely.

Pro každého bylo setkání s Tulákem velkým zážitkem. „Potkal jsem ho v polovině kopce Oborňáku. Jel směrem vzhůru a já jsem  jel autem dolů. Měl jsem skoro blbý pocit, jestli jsem neměl zastavit a optat se ho, zda je vše ok. Zdálo se mi totiž, že se nehýbe. Jestli opravdu jel, byť pomalu, ulevilo se mi,“ popsal své setkání s Tulákem řidič Lukáš Matela z Brantic. „Původně jsem taky myslel, že stojí, ale pohyboval se tou svou šnečí rychlostí,“ doplnil Lukáš Kuba.

Pro ty, které už omrzely zájezdy klimatizovaným autobusem cestovní kanceláře, může být Tulákův zdravý cestovatelský styl velmi inspirující.