Vedoucí posledního krnovského pionýrského stanového tábora v roce 1974 byla paní Marie Měrková. Tehdy se ještě jmenovala Rumlová a středisko Méďa se jmenovalo Dům pionýrů a mládeže.

„Vlastně to byl jediný tábor, kterému jsem šéfovala. Působila jsem mezi mládeží pětatřicet let jako vychovatelka na krnovské zemědělské škole. Byla to náhoda, že tehdy organizátorům tábora někdo vypadl, a tak si vzpomněli na mě.

Stala jsem se táborovou vedoucí, zajišťovala jsem program, výlety i stravování," zavzpomínala Marie Měrková na typické tábornické stany s podsádkou a dny plné slunce, tance, malování, sportu, dobrodružství, her, výletů a zábavy.

Na tyto pionýrské tábory jezdily děti z celého Krnovska. Táborníci měli pro sebe nejen zahradu a sociální zázemí, ale také velký sál Pionýráku, jak se tehdy říkalo krnovskému Domu pionýrů. Dnes je známý spíš pod historickým názvem Střelecký dům.

Táborníci vyjížděli autobusem do zoologické zahrady v Ostravě, chodili se koupat i na výlety. „Samozřejmě se vedla i táborová kronika. Tehdy do ní zapisovala události také moje dcera. Moc ráda bych si ji dnes znovu prolistovala, abych si osvěžila paměť, ale bohužel kronika se nedochovala.

Zbyla mi aspoň tato fotka, která vznikla, když nás na táboře navštívil nějaký voják," ukazuje paní Měrková skupinovou fotografii, na které vedle stanů a dětí stojí také mladá blondýnka: táborová vedoucí Marie Rumlová.

.

Kronika posledního stanového pionýrského tábora v Krnově se nedochovala, takže zážitky táborníků připomíná už jen tato čtyřicet let stará fotografie. Sympatická blondýna vpravo je vychovatelka a táborová vedoucí Marie Rumlová. Foto: archiv Marie Měrkové

Bylo to pro všechny moc smutné, když se na Krnovsku stanové tábory zrušily. „Vzpomínám si jakou to vyvolalo paniku, když se do lesů na Cvilíně a kolem Býkova začaly instalovat tabulky s varováním „nebezpečná lokalita ohrožená klíšťovou nákazou, vstup na vlastní nebezpečí".

Asi těch případů klíšťového zánětu mozkových blan bylo hodně, protože nikdo si už u nás netroufl dál organizovat stanové tábory," uzavřela své vzpomínání Marie Měrková. Cítí při vzpomínkách příjemnou nostalgii, ale i lítost, že se dobrá parta táborníků asi už nikdy znovu nesetká.

„Počet dětí, umístěných v pionýrských táborech a zotavovnách, svědčí o stále rostoucí životní úrovni občanů města a naplňování péče o blaho člověka v socialistické společnosti," zapsal v roce 1974 do městské kroniky krnovský kronikář Edvard Sikora.