„A uvidíme policejního psa? A policejního koně?“ zeptaly se policistky Pavly Jirouškové děti z krnovské mateřské školky na Svatováclavské ulici.

„Psa a koně zrovna neuvidíte, ale i tak to bude zajímavé,“ ujistila je Pavla Jiroušková.

Pak jim četla z knížky Policejní pohádky příběh o chlapci, který spadl pod jez a nebýt statečného policisty Honzíka, utopil by se. Děti se poučily o tom, že nemají vstupovat tam, kde je to zakázáno. Že voda může být nebezpečná.

OBR A ZLODĚJI

„Ale obr tam přece jít může,“ překvapil připomínkou jeden ze zvídavých chlapců. „Ano, obr by tam asi jít mohl, kdyby to bylo v pohádce,“ souhlasila policistka.

Pak si povídali o tom, jaký by měl být policista. Spravedlivý, šikovný, silný, svalnatý, říkaly děti. Policistky pak dětem ukázaly pomůcky, s nimiž policisté pracují na místě činu a při vyšetřování.

„Kolik jste chytili zlodějů?“ padaly zvídavé otázky. „Hodně.“ „Kolik přesně?“ chtěly vědět děti.

Čísla ovládaly děti dobře: když jim policistky ukazovaly na prstech jedničku, pětku a osmičku, jako telefonní číslo na policii, neměly problém. Horší to bylo s poznáním pravé a levé ruky. Ale to ještě dopilují, vždyť některé ještě ani nejdou v září do školy.

„Dostali jsme pozvání, hned jsme ho využili, pro děti je beseda s ukázkami velmi přínosná, forma, kterou policisté zvolili, je vhodná. Je důležité, aby se děti policistů nebály a obrátily se na ně, když se ztratí nebo když se něco stane,“ zhodnotila akci učitelka Marcela Vondráková.

OTISK V KAPSE

Ještě si pořádně prohlédnout policejní auto, a zpátky do školky. Všechny děti si v kapse kalhot odnášely otisk svého prstu. Právě snímání otisku se nejvíc líbilo Danečkovi.

„Mně se líbila ta pohádka,“ přidaly Viktorka a Lucinka, které se také těší na policejní omalovánky.