Amalín se Slezskými Rudolticemi spojuje osoblažská úzkokolejka. Zatímco rudoltické nádraží po generální rekonstrukci září novotou, amalínská dřevěná zastávka před měsícem zmizela. Na jejím místě tesaři stloukají prkna a trámy starodávnou technikou jako před sto lety. 

„První impuls zaměřit se na zastávku Amalín byla díra ve střeše, kterou tam zatékalo. Při prohlídce střechy jsme byli nepříjemně zaskočeni havarijním stavem celé konstrukce. Dřevo bylo zchátralé tak, že čekárna mohla někomu spadnout na hlavu,“ popsal situaci starosta Slezských Rudoltic Mojmír Pargač, který za zdařilou rekonstrukci sousedního nádraží už přebíral několik ocenění.

Nádražní budovu Slezské Rudoltice opravila firma Vendulka Caisbergerová a jako stavbyvedoucí zde působil Zdeněk Caisberger. Když se zástupci firmy dozvěděli, jaké problémy má zastávka v Amalíně, nabídli, že postaví úplně novou jako sponzorský dar. 

Materiál a odborná řemeslná práce představují hodnotu kolem 600 tisíc korun.

VRUT JE ZAKÁZANÉ SLOVO

„Podařilo se najít originální plány nádraží a zastávek na Osoblažce z dob Rakouska- Uherska. Tehdy šlo o typizované železniční stavby. V Amalíně byla zastávka zřízena až později, za Československa. Po poradě s odborníky jsme se rozhodli, že v Amalíně postavíme přesnou repliku historické čekárny v Dívčím Hradě. Bude to velmi pracné, protože vrut je na stavbě zakázané slovo. Smí použít jen spojovací techniky, jaké znali řemeslníci před sto lety. Spoje tvoří jen čepy a hřebíky,“ uvedl starosta Mojmír Pargač s tím, že historické stavební postupy se netýkají jen dřeva, ale také břidlice na střeše zastávky.

PŮVODNÍ LAVICE ZACHRÁNILI

„Dva lidi v Amalíně pracují měsíc a jsou sotva v půlce. Kdyby se nehlídala historická přesnost, mohli to mít hotové za dva týdny. Nechceme, aby Amalín dopadl jako zastávka Horní Povelice. Povelická čekárna, která před pár lety nahradila tu původní, je odstrašující příklad, jak se to nemá dělat. My ve všem vycházíme z původní projektové dokumentace,“ uzavřel starosta Pargač. 

Ujistil fanoušky osoblažské úzkokolejky, že historické lavice a stůl z původní čekárny se nikam neztratily. Byly z Amalína převezeny do skladu ve Slezských Rudolticích.