Každý, kdo byl zvědavý na měsíční podívanou, s napětím očekával, jaké podmínky nachystá počasí pozorovatelům v našem regionu. Noční nebe bylo temně modré a bez mraků.
Podle astronomů se průměr měsíčního kotouče při superúplňku jeví zhruba o 15 procent větší než obvykle, a současně se zhruba o třetinu zvýší jeho jas, což dává noční krajině i městům dramatickou atmosféru.
Jedním z těch, kdo si nenechali úplněk ujít, byl zátorský fotograf Jaroslav Matuška.
„Šel jsem se prospat, abych kolem jedné v noci mohl zkontrolovat oblohu, zda má smysl vytahovat fotoaparát. Pro fotografy u nás tentokrát nebyly ideální podmínky. Oblačnosti sice moc nebylo, ale teplý vzduch se vlnil, takže obraz Měsíce se jakoby mihotal," popsal své noční fotografování Matuška, který z okna svého domu v Zátoře mířil na Měsíc teleobjektiv třístovku.
„Obraz Měsíce z fotoaparátu jsem sledoval na tabletu, abych si ho mohl pořádně zvětšit a přesně doostřit. Na měsíčním kotouči jsou sice vidět krátery a různé detaily, ale celkově výsledek odpovídá podmínkám, které tentokrát byly dost špatné," komentoval své fotografické noční úlovky z neděle na pondělí Matuška.
Měsíční krátery navzdory špatným podmínkám zachytil ze svého okna zátorský fotograf Jaroslav Matuška. foto: Jaroslav Matuška
Hned nedočkavě na internetu hledal, jak se v noci vedlo kolegům fotografům, kteří superúplněk pozorovali v jiných částech Evropy i v jiných světadílech.
„Některé publikované fotky jsou dokonalé až moc. Neumím si představit, jak lze současně zaostřit Měsíc na obloze a v popředí nějakou dominantu na Zemi. Podle mě jde v takových případech nejčastěji o složení dvou snímků dohromady pomocí počítačového programu. Dnes už jsou dodatečné úpravy fotografií běžný postup," uzavřel Matuška, který se fotografii věnuje čtyřicet let.
Začínal jako většina českých fotografů s legendární dvouokou zrcadlovkou Flexaret, ale dobře si rozumí i s moderní digitální technikou. Podílí se například na tvorbě zátorského zpravodaje a obecního webu. Je také autorem kalendáře pro občany Zátoru.
Superúplněk neboli prigeumMěsíc kolem Země neobíhá po kruhové, ale po eliptické dráze, proto jeho vzdálenost kolísá v rozmezí 50 tisíc kilometrů. Když je Zemi nejblíž, nastává pozoruhodný úkaz: prigeum. Fascinující úplněk můžeme pozorovat, když je Měsíc v nejbližším bodě své oběžné dráhy a je od nás vzdálený 357 tisíc kilometrů.
Naopak nejdál byl letos 28. července 406 tisíc kilometrů. Měsíční kotouč se v neděli vyhoupl nad obzor před 20. hodinou a byl pozorovatelný až do rána. Ještě větší superúplněk nastane 28. září 2015.