Už na jaře se konala ve Slezském muzeu v Opavě výstava Lucemburkové. Čtenáře možná napadne otázka, jestli je možno najít stopy rodu Lucemburků i na Krnovsku. Zkusme tedy nahlédnout do jeho historie. A pátrání přineslo přece jen zajímavé výsledky.

Jan Lucemburský
 a Krnov

První, kdo se dotkl historie města Krnova, byl český král Jan Lucemburský. V červnu roku 1311 vyjela delegace města do Olomouce, aby vzdala hold a přísahala věrnost králi. Před ním, obklopeným svými hodnostáři, předstupovaly delegace měst, až přišli na řadu krnovští měšťané v čele s fojtem Petrem.

Předali Janu Lucemburskému, jakožto uznávanému pravému českému králi, listinu se slibem věrnosti z 16. června 1311. Na ní byla zavěšená městská pečeť. Zobrazovala tři červené, zlatem pobité rohy v modrém poli směřující do tří stran.

Náústky rohů se sbíhají u zlatého kruhu ve středu. Mezi rohy jsou tři stříbrné šesticípé hvězdy. Kolem pečeti se vine nápis S CIVIVM DE GEGERDORF. Čteme S jako sigilium, tj. pečeť a Gegerdorf jako Jegerdorf. Mezi začátkem a koncem legendy je křížek. Obraz pečeti se ocitl ve znaku města, jedním z nejstarších u nás.

Jošt byl synovec Karla IV.

Karel IV., původním jménem Václav, měl mladšího bratra Jana Jindřicha. Matkou jeho prvorozeného syna Jošta byla jeho druhá manželka Markéta Opavská z vedlejšího rodu Přemyslovců. Narodil se mezi lety 1351 až 1355 v Brně a měl pět sourozenců.

Po smrti svého otce markraběte moravského se Jošt stal starším markrabětem, ale o správu Moravy se museli dělit s nejmladším bratrem Prokopem jako mladším markrabětem. Sídlil na Špilberku a s bratrem vedli vleklé spory. Ke smíru mezi znesvářenými bratry došlo v roce 1381. Jošt se snažil překonat rozdrobení Moravy.

Prokop byl nadaný, smělý voják i obratný diplomat. V polovině osmdesátých let se svorně Jošt i Prokop podíleli na úsilí Lucemburků o polskou a uherskou korunu. Společným zásahem v Budíně zachránili Zikmundovy nároky na uherský trůn. Všechny náklady nesl Jošt. Prokop pak unaven spory a nemocný se uchýlil do ticha kartuziánského kláštera v Brně, kde padesátiletý zemřel 24. září 1405 a byl pohřben v kryptě.

Jošt byl ambiciózní, byl nejen starším markrabětem moravským, ale stal se římským vikářem v Itálii, zemským fojtem v Alsasku, doživotním držitelem Lužice, vévodou Lucemburským, braniborským kurfiřtem a roku 1411 na 109 dnů římským králem. Zemřel 18. listopadu 1411 a je pohřben v kostele svatého Tomáše v Brně. Svou činností významně zasáhl do dějin střední Evropy.

Jošt Lucemburský 
a Krnovsko

Jakou stopu zanechal v Krnově? Krnovský kníže Hanuš II. zastavil ve 14. století část knížectví, asi při naléhavé finanční nouzi, Vladislavovi Opolskému. Ten roku 1390 předal Krnovsko právě Joštovi Lucemburskému. Tak se knížectví ocitlo v rukou člena moravských Lucemburků.

V Joštovi kolovala krev obou panovnických rodů. Byl chytrý, vzdělaný a bohatý. Přestože sídlil na Špilberku, věnoval pozornost i odlehlému Krnovsku. Upevnil stará vzájemná pouta mezi ním a Moravou. Zřídil úřad krnovského zemského hejtmana a svěřil ho do rukou šlechtice Hanuše Küchmeistra. Ten zastupoval markrabího a řídil chod věcí na Krnovsku.

Jošt ho vedl prostřednictvím písemných pokynů. Krnovským kupcům udělil v roce 1390 právo cestovat po Moravě bez placení cla a mýta. Měli být v moravských městech i v Brně přijímáni jako domácí. V Olomouci vydal roku 1401 listinu, ve které potvrdil městu Krnovu jeho privilegia i výsady.

Zodpovědný pán Krnova

Jako pán Krnova cítil i odpovědnost za špitál v Krnově. Byl tehdy ve špatném stavu. V přeplněných světnicích leželi nemocní spolu se starými lidmi. Budova vedle kostela svatého Ducha byla velmi zanedbána.

Proto vydal Jošt roku 1408 listinu, v níž bylo uvedeno: „Seznali jsme nedostatky a ubohost chudých nemocných našeho špitálu v Krnově. Aby vůbec tento špitál nepustl, ale byl nadále udržován, předali jsme ho moudrým konšelům."

Z držení zeměpána přešla středověká nemocnice do držení města. Byly tak zajištěny další příjmy a došlo k přestavbě špitálu i kostela. Zemský hejtman jménem markraběte spolu s představiteli města získali pro špitál vesnici Jindřichovice (dnes Jedrychowice, asi 10 km východně od Krnova) z dědičného držení Jeruše, manželky jednoho krnovského měšťana.

Každoročně na Velký pátek byli všichni ubozí v knížectví obdarováni jídlem, nápoji a penězi. Hospodářské postavení města Krnova se tehdy velmi posílilo.

Jezdeckou sochu Joštovi věnovalo Brno. Ani Krnované nezapomněli na jeho zásluhy o rozkvět svého města a pojmenovali po něm Joštovu ulici.

Jezdeckou sochu Joštovi věnovalo Brno. Ani Krnované nezapomněli na jeho zásluhy o rozkvět svého města a pojmenovali po něm Joštovu ulici. foto: Lubomír Stehlík

Zikmund Lucemburský

Po Joštově smrti připadlo krnovské knížectví dědictvím pod přímou vládu krále Václava IV., který listem daným v Praze roku 1418 potvrdil Krnovu všechna privilegia a zaručil, že Krnovsko neodtrhne od české koruny a moravského markrabství. Když i on zemřel, připadlo krnovské knížectví králi Zikmundovi Lucemburskému.

Ten sice o něj nejevil zájem, ale chtěl vyplatit jeho zástavu, což neudělal. V roce 1422 se stal se souhlasem krále Zikmunda Lucemburského pánem Krnovska opět Hanuš II., potomek Mikulášova rodu z vedlejší větve Přemyslovců.

Joštova ulice

Krnované nikdy nezapomněli na Joštovy zásluhy o město. Dodnes je v Krnově Joštova ulice. Při pozdějších úpravách středověkého špitálního kostela svatého Ducha nechali na přední straně lodi namalovat na omítku znak města Krnova a postavu muže ve středověkém šatu. Vedle byli andílci držící německý nápis „Věnováno městské obci markrabětem Joštem 1409".

Je uveden rok, kdy darování kostela nabylo výrokem krnovského zemského soudu právní moci. Při obnově kostela v 80. letech 20. století nebyl nápis obnoven.

Naše hledání lucemburských stop v Krnově nám připomenulo tři muže, kteří ovlivnili dějiny našeho města: krále Jana, markraběte Jošta a krále Zikmunda. Vzpomínejte na Karla IV. i na ně.

Vladimír Blucha