Tato událost 4. června přilákala do Třemešné výletníky, kterým se už stýskalo po výletním vláčku s parní lokomotivou Malý Štokr. Za jejich zážitky je potřeba vidět spoustu práce a miliony korun, bez kterých by nebylo možné udržet lokomotivy střenky v provozuschopném stavu.

Originální poděkování místního básníka potěšilo především tím, jak pečlivě připomíná všechny důležité součástky i zvukové efekty parní lokomotivy a půvabnou krajinu Osoblažska. Opěvuje lidskou práci i železniční trať jako odkaz našich předků.

Ilustrační foto.
Dlaždič v Krnově nedostal zaplaceno, své dílo se proto rozhodl zničit kladivem

Partě Slezských zemských drah houkání parního vlaku už vyloženě chybělo. „Stalo se nám to poprvé, že jsme kvůli poruchám měli tak dlouhou pauzu. Například jsme neměli jsme zkušenost co se stane s uhlím do parního lokomotivy, když se nechá dva roky ležet ve skladech. Nevěděli jsme, jestli lokomotiva Malý Štokr bude po velké opravě stejně vyladěná a seřízená, jak jsme na ni byli zvyklí. Prošla velkou rekonstrukcí za miliony korun. Během generálky ji rozebrali do posledního šroubku. Parní kotel putoval ke specializované firmě, protože opravovat parní stroje dnes už jen tak někdo neumí,“ vysvětlil David Chovančík ze Slezských zemských drah.

Technoparty na louce ve Stránském u Rýmařova, 4. června 2022.
Na technopárty u Rýmařova "paří" i krávy. Na louku se sjely dva tisíce lidí

Výletníci, kteří v sobotu vyjeli s párou na úzkokolejku Osoblažku viděli trať jako jedno velké staveniště. Opravuje se zde pět nádražních budov, dělají se přejezdy se signalizací a závorami a v Třemešné se dodělává nové parkoviště pro návštěvníky parních jízd. V červenci už bude všechno hotovo.

„Ta možnost hrát si s parní lokomotivou a poznat jak funguje je něco úžasného. Jsem tady už 15 let, a je to pro mě už v podstatě životní styl. Nedovedu si představit, co bych bez Osoblažka dělal,“ popsal svůj vztah k historickým vlakům a Osoblažsku ředitel Slezských zemských drah Pavel Schreier.

Doba páry v Třemešné

Už to duní, už to píská, dole statné kolejiska,
z komínu se černě dýmí, jede pára, všichni vidí,
mohutný stroj, starý věky, v kopec stoupá, funí, letí…

Uhlí, voda, práce lidí, sytí kotel, do nevidím,
trochu písku na koleje, neklouže to, už to jede,
mohutný stroj našich předků prská jiskry, plno svědků.

Parojem se párou sytí, vesele si světla svítí, ve vagónech cestující.
Kampak jedou uličníci? Do krajiny pohled krásný
Osoblažsko až se zasním.

Poznávejte, kochejte se, tam na louce pak zas v lese,
jede vlak, jenž uhlím voní, tolik koní, kynu polím,
obilnici Slezské země, to je krása, je to ve mně.

Křižák, kulisa, ojnice a spojnice, podvozek té naši chlouby,
a já ve svém srdci v hloubi vzpomínám na dávné doby, která nyní obec zdobí,
kdy se kotel, plný síly, žene jasně k svému cíli.

Průvodčí i strojvedoucí, lidé znalí poznávají, když do kotle topič hodí
černé zlato, tím všem poví: dávám sílu tomu stroji,
tak jak dítko matka kojí.

Energie z topeniště, přenese se v kolejiště a ten vlak, jenž tuny váží,
na pražcích a mužských pažích, vyráží vpřed… v nové době,
přes století, radost tobě, udělá tím, když to duní, když si funí.

Péra tlumí sílu velkou, jež je v stroji, pouto silné, lidi pojí,
s krajinou a tímto vlakem.
Štokr je to dnešním datem, opět milí, můžete jet k svému cíli.