Petr Masopust: Osadu jsme zakládali podle soudruhů z NDR

Jak vlastně u Petra Masopusta propukla ta touha, pěstovat květiny, když jde 
v očích široké veřejnosti spíše o koníček, jemuž se věnují zpravidla ženy? Na tuto i další otázky odpověděl pěstitel v dnešním rozhovoru.

Kdy u vás propukla vášeň pro pěstování květin?

Když jsem byl mladý, přihlásil jsem se na zemědělskou vysokou školu. Moje maminka byla ale zásadně proti tomu. Zahradní architektura byla tehdy v roce 1972 pasé, proto jsem se dal na meliorace. To byl obor, na němž jsem pohořel. Láska ke květinám mě drží od mých devíti desíti let. Vždycky, co si pamatuji, jsem měl zahrádku.

Kde všude jste zahrádky měl?

Bylo to v Rýmařově, ve Světlé Hoře, v Bruntále jsem měl dokonce zahrádku dříve než byt. Dojížděl jsem tam tehdy ze Světlé Hory. Poměry v kolonii Za Mlékárnou se postupně měnily, proto jsem začal před třiceti lety chodit kolem pozemků, které by nám statkáři vyhradili pro novou kolonii v Mezině.

Nese dodnes název Mexiko po bývalé Koželužně, výletní restauraci, zaniklé v šedesátých letech minulého století.

Od té doby pěstujete cibuloviny
i jiné plodiny v Mezině?

Dali jsme článek do okresního tisku s výzvou pro zájemce
o parcely v nově vznikající osadě v Mezině. Přihlásilo se nám tři sta padesát pět zájemců. Jednali jsme dál, maximální plocha pro jeden podílek činila čtyři sta metrů čtverečních.

Nakonec se nám podařilo vyhádat zhruba čtrnáct hektarů půdy, označené jako nevhodná pro zemědělskou velkovýrobu, jak se to říkalo za socialismu. Byly tu skály, statkáři sem nemohli 
s těžkou mechanizací.

Následně jste si začali osadu zvanou Mexiko zvelebovat?

Osadu jsme oplotili, zavedli jsme elektrickou energii, někteří si na parcelky zavedli také vodu. Někdo měl vykopanou vlastní studnu. 
Z těch tří set padesáti pěti původních zájemců se udělal výběr podle odpracovaných hodin a ti nejpilnější si mohli parcely vybírat přednostně.

Zbylo nás nakonec sto padesát pět, zbytek odpadl, protože se rozhodli stavět jinde.

Osadu jsme zde zakládali jako vzorovou zahrádkářskou, možná to bude znít jako legrace, ale podle soudruhů z NDR, kteří nám byli v tomto ohledu skutečně vzorem. Když někdo nadává, že jsou chatky příliš blízko sebe, není to proto, že bychom to chtěli, ale proto, aby nám sem vešly skleníky, dva proti sobě. Ti, co zde sídlí od začátku, to tak alespoň mají.

Chystáte nějakou oslavu k třicetiletému výročí?

Ne že bychom chystali nějakou velkolepou oslavu, ale začal jsem kontaktovat bývalé členy výboru a zakládající členy (je jich už jen třetina z celkového počtu členů), že bychom si společně zavzpomínali.

Jsou chvíle, kdy jste s tím vším chtěl seknout?

Určitě ne. Stačí vytáhnout tulipány, vyčistit cibule a vrátit se zpátky na zem. Nebo čekám na denivky, které kvetou pouze jeden den v roce. Případně křížím různé odrůdy. Čas mi příjemně ubíhá.

Sportujete? Který sport vás baví?

V televizi mě baví fotbal, to je jasné, a když můžu, sednu na jízdní kolo a jedu. S manželkou máme rekord sto pět kilometrů okolo Pradědu.

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Jídlo si zásadně sám nevařím, protože je moje manželka vynikající kuchařka. Dnes jsme měli rajskou, to jsem si pošmáknul.

Máte raději lahvové, nebo čepované pivo, a proč?

Alkohol vůbec nepiji. Když je nějaká oslava, tak snad jen ten přípitek.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Už jsem to řekl: sednu si k tulipánům a začnu je přebírat.

Který moderní přístroj byste oželel?

Vyjmenujte mi nějaké. Počítač, mobilní telefon, iPod, televize, CD přehrávač… Všechny jsou potřebné.