Bez pomoci místních i chatařů, kteří nechávali za humny misky se žrádlem, by pes neměl šanci v přírodě přežít. Díky své nepolapitelnosti se stal místní legendou.

„Poprvé ho zahlédli asi před půlrokem. V létě a na podzim byl v dobré kondici, protože mu lidé na různých místech nechávali žrádlo, ale kdoví, jak by to s ním dopadlo v mrazech. Bál se přiblížit, přestože ho mnohokrát lákali dobrým slovem i pamlsky. Měl jsem z toho někdy pocit, že si užívá svobody. Žrádlo dostával, takže mu vlastně nic nechybělo,“ popsal zdivočelého voříška starosta Holčovic Pavel Šprinz, který v jeho odchycení také sehrál důležitou roli.

K těm, kdo psa pozorovali a krmili, se přidal také Karel Koutný z Holčovic. „Máme s manželkou hezký vztah ke psům i ke kočkám, takže nám osud zatoulaného křížence nebyl lhostejný. V okolí Holčovic se objevoval už od června, ale my jsme se o něm dozvěděli až v září. Rozhodl jsem se, že se ho pokusím ochočit,“ vysvětlil pan Koutný, proč začal jezdit s dalekohledem a miskou žrádla do zatáček u Jelení.

Kříženec se pohyboval na velkém teritoriu, ale tady ho lidé vídávali nejčastěji. Žrádlo, které Karel Koutný položil na louku, si sice vzal, ale ani po týdnech pokusů o sblížení ho zdivočelý pes nenechal přiblížit víc než na tři metry. „Viděl jsem dalekohledem, jak se tomu chudákovi obojek zařezává do krku i jak má nad očima přisátá klíšťata. Doufal jsem, že se jednou ode mě nechá aspoň pohladit, ale bylo to marné. Ani jsem si nebyl jistý, zda je to fenka, nebo pes,“ uvedl Karel Koutný, který se po svém neúspěchu zašel poradit se starostou Šprinzem, co dál.

„Váhali jsme, zda požádat veterináře, ať se ho pokusí střelit uspávací šipkou, protože je to dost drastická metoda. Pro úplně cizího člověka není snadné se k tak plachému psovi přiblížit a ještě ho správně trefit. Také se u oslabeného zvířete těžko odhaduje bezpečná dávka uspávací látky,“ dodal starosta, který dostal nápad obrátit se na albrechtického kynologa Stanislava Konečného, který má s odchytem psů bohaté zkušenosti.

Kynolog už věděl, že v tomto případě bude nejšetrnější metodou odchyt do klece. „Museli jsme ale nejdřív po okolních obcích rozvěsit letáky s výzvou, ať ho lidé přestanou krmit, jinak by si nejspíš pro žrádlo do klece nepřišel,“ prozradil Stanislav Konečný, jak tato léčka funguje. „Podle pokynů pana Konečného jsem nachystal klec s návnadou a co dvě hodiny jsem ji chodil kontrolovat. Napoprvé sice žrádlo zmizelo, ale dvířka při tom nesklapla. Špatně jsme odhadli jeho váhu. Upravil jsem závaží, aby klec reagovala i na slabší podněty, a podruhé už mi to vyšlo,“ popsal šťastný konec Karel Koutný.

Obojek bez známky měl do krku zařezaný tak, že nešel sundat a bylo nutné ho rozříznout. Také jeho zachumlanou srst bylo třeba aspoň trochu ostříhat. Domestikace zdivočelého psa pak už byla otázka několika dní. Nový přírůstek v rodině Koutných dostal jméno Bary a také domov, lásku a odbornou péči.

„Jen co prošel veterinární prohlídkou a očkováním, nechali jsme ho, ať se skamarádí s naším vlčákem. Ten je sice dvojnásobně větší, ale nového kolegu radostně přijal. Tři týdny po odchytu už Bary tak zdomácněl a tak si na nás zvykl, že se nebojím pustit ho bez vodítka,“ uzavřel Karel Koutný.