Pavel Vinohradník: Lepší práci jsem nemohl mít

Svaz je členem Agrární komory, Českomoravské agrární konfederace a mezinárodní organizace 
GEOPA v Bruselu, která sdružuje zaměstnavatelské svazy. Svaz zastupuje soukromé osoby i firmy z horských a podhorských oblastí i nížin, jako ty z podhůří Jeseníků. Jaký je Pavel Vinohradník v soukromí?

Když jste byl dítě, čím jste chtěl být?

Asi jako každý kluk jsem prošel rozhodováním mezi třemi naprosto zásadními obory – napřed jsem chtěl být popelář, protože se mi líbilo projíždět ulicemi města, pak kosmonaut, abych se mohl koukat na Zemi 
z výšky, a nakonec zemědělec – po mém tátovi. No a vyhrál ten táta.

Jaký jste byl žák?

Občas pilný, občas líný (to asi častěji). Vždy jsem se ale zajímal o věci okolo sebe, které jsem se snažil pochopit a přijít jim „na kloub".

Proč děláte práci, kterou máte?

Protože mě hrozně baví.

Byly chvíle, kdy jste s tím chtěl seknout?

Ne, nikdy. Lepší práci jsem nemohl mít. Co by také člověk mohl chtít víc, když dělá dobrou práci, s lidmi se kterými si rozumí, v kraji, který mu přirostl k srdci?

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

Možná to bude znít zvláštně, ale relaxuji cestováním. Lhostejno jakým. Někdy mi postačí sednout na motocykl a jedu se projet po Jeseníkách, a někdy 
i dál. Jindy, protože mám moc rád architekturu a poznávání různorodých společností a cizích lidí, mě „vnitřní motor" žene pryč – do nějakého města či regionu, kde nad šálkem dobré kávy provozuji „people and city watching".

Sportujete? Který sport vás baví?

Jsem takový ten klasický nenáročný sportovec – v zimě lyže plus fitko; v létě kolo, tenis a turistika.

Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Snad to nebude znít plytce, ale podlehl jsem vzpomínkám 
z dětství, kdy skupina ABBA vládla evropskému popu, a zakoupil lístky na muzikál Mamma Mia! Stejnojmenný film mě nadchl, a tak jsem pln očekávání, zda kvalita muzikálu bude na obdobné úrovni.

Máte nějaké oblíbené místo?

Ano, miluji tři místa – na Nové Vsi u Rýmařova místo zvané Vyhlídka, dále potom Ztracené kameny a v neposlední řadě pak nejvyšší bod křížové cesty v obci Ruda. Všechna tato místa poskytují nádherné výhledy – člověk si uvědomí, jak jsou jeho problémy a starosti malicherné a nicotné.

Co byste v životě nechtěl zažít?

To je těžká otázka, na kterou si dovolím neodpovědět – člověk nemá pokoušet život a osud.

Která historka vás v poslední době pobavila?

Když mi jeden „odborník na vše" vykládal (a doporučoval to všem u stolu sedícím), že si na svém domku chce nainstalovat fotovoltaické panely, protože je to neskutečně výhodné – někde si prý vyčetl, že nejlépe je skladovat vyrobenou elektřinu ve formě tepla ve venkovním bazénu. Nejdřív jsem si myslel, že si dělá legraci, ale po nějaké době jsem pochopil, že ne…

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Nejsem žádný Pohlreich, a kdybych si měl vařit sám, tak bych byl o chlebu a vodě. Obecně mám rád asijskou kuchyni – nikoli však tu, která je k dostání v Čechách v „čínských bistrech" – to nemá s asijskou kuchyní nic společného. Mám rád indonéské Nasi Goreng, čínské knedlíčky Dim sum nebo vietnamskou polévku Pho bó.

Máte raději lahvové, nebo čepované pivo, a proč?

Pivu moc neholduji, v Čechách piji pouze dobře vychlazené nealkoholické – po tenise nebo jiném sportovním výkonu. V Německu si ovšem rád pochutnám na třetince dobrého pšeničného piva nebo v Belgii si velmi rád dám Kriek, což je druh piva s třešňovou příchutí.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

V létě sednu na kolo, v zimě osedlám lyže a ujedu jim, potvorám ošklivým.

Který moderní přístroj byste oželel?

Není to ani tak přístroj, ale co fakt „nemusím", jsou sociální sítě. Lidé zde zcela zbytečně odkrývají své soukromí. Dle mého názoru mnoho lidí ani netuší, jaká nebezpečí se tím před nimi otevírají. Kupříkladu nechápu, proč má někdo potřebu druhým sdělovat každých pár minut stavy a hnutí své mysli – není lépe se s kamarády potkat a prostě „pokecat"?