Pavel Poljanský: Byl jsem nepozorný a zlobivý žák

Je zakladatelem 
a dobrou duší otužileckého Bruntálského krystalku, který se postupně během let stal již neodmyslitelnou součástí závěru roku. Pavel Poljanský je pokořitelem jezer Titicaca a Bajkal, je ale i příležitostný herec. Nyní se představí čtenářům v napůl soukromé rovině.

Když jste byl dítě, čím jste chtěl být?

Jako dítě jsem chtěl být vším možným. To si už všechno člověk ani nepamatuje. Ale asi jsem chtěl být nejvíc řidičem tatrovky.

Jaký jste byl žák?

Byl jsem nepozorný a zlobivý žák. Sám nyní vidím, když dělám praxi v mateřské škole, jaké to je, když děti zlobí. Dnes si říkám, že na mě měli být asi přísnější.

Proč děláte práci, kterou máte?

Za prvé z finančních důvodů. 
A za druhé mě práce v pražském metru nesmírně baví.

Byly chvíle, kdy jste s tím chtěl seknout?

No to je jasné, pravidelně, prakticky každý den.

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

Asi to nebude pro nikoho žádné překvapení: relaxuji sportem. 
V současnosti jsem se zaměřil na benchpress v posilovně, to je můj největší relax.

To jste vlastně prozradil, který sport vás mimo plavání baví.

Ano, je to jednoznačně kulturistika.

Vzpomenete si na seznámení se svou životní partnerkou?

Taková partnerka skutečně byla. Dodnes je ta vzpomínka obrovsky bolavá, takže bych o tom všem jen nerad mluvil. Mohu jen prozradit, že to bylo tady 
v Bruntále, u Kobylího rybníka, a to 2. září 2005 v 9 hodin dopoledne. Tehdy jsme měli první rande.

Pomýšlíte na vlastní potomky?

Určitě ano, ale ještě se na to necítím tak zcela připravený.

Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Vzhledem k tomu, že studuji současně dvě školy, a mám i tři zaměstnání, tak si té kultury 
k mé velké lítosti příliš neužiji.

Máte nějaké oblíbené místo?

V bruntálském okrese je to určitě břidlicový lom Mořské oko v Karlovicích, to je takové dost magické místo. V Přerově jsou to Švédské šance, pojmenované po obléhatelích města, a jedná se o nejvyšší kopec nad Přerovem. Třetím takovým místem je pro mě Pražský hrad.

Co byste v životě nechtěl zažít?

Co bych nechtěl zažít? Už jsem se srovnal s mnoha záležitostmi v mém životě a vždycky si říkám, že už mě překvapí asi jen máloco. Takže nevím, co by to mohlo být.

Která historka vás v poslední době pobavila?

Takové historky já tvořím. Možná časem nějakou z nich umístím na internet, aby se pobavili i jiní. Zatím bych se jim ale dovolil smát pouze já. Mohu jen říct, že jsem takový mistr Trapas. Zážitků je spousta, ty by vám do rozhovoru ani nevešly.

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Jsem velký gurmán, takže možná překvapí, že mám nejraději krupicovou kaši. Tu můžu mít klidně každý den. Vždy mi tento pokrm spraví náladu a dostane mě do kondice. Přítelkyně mi ji připravuje.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

To jdu spát. Nejlepší je takové chvíle zaspat. Nabrat sílu.

Který moderní přístroj byste oželel?

Mobilní telefon. Bez toho se prakticky nelze obejít, zároveň mi leze na nervy.