Vždycky se na tuto slavnou scénu vzpomíná, když se Pavel Nový spolu se skupinou Sekáč a jeho přátelé vydají do Karlovy Studánky připomenout film, který se nesmazatelně vryl do paměti diváků. Při této příležitosti jsme ho v Karlově Studánce požádali o rozhovor pro Deník.

S jakými pocity se vracíte do Karlovy Studánky? Jak se zde cítíte?
Těšil jsem se jako malý chlapeček na vánoční stromeček.

A ostatní kolegové z pořadu "S tebou mě baví svět, aneb ze mě se zachvěla"?
Zase jsme se teď po dvou a půl letech sešli. Zrovna jsme to po cestě probírali s Rosťou, což je jeden z účinkujících.

Nevím, zdali se mohu ptát také na politiku, ale jak jste spokojen s výsledky voleb?
Spokojený jsem, protože jsem pravicový volič. Jenže toho bolševika se zatím nezbavíme, protože ten bude říkat: „za nás bylo líp“. Za dvě volební období stačil rozházet dva biliony, to je strašně moc peněz. A ještě teď, přijde drahota, že jo. Svět se zbláznil. A má v tom podle mne taky prsty „Rus“. Držíme palce současnému panu premiérovi Fialovi, aby to nějak dal dohromady. Ale samozřejmě bude hůř, protože se musí v první řadě začít splácet dluhy. U tak velkého dluhu, jaký má Česká republika, to bude docela problematické.

Byl jste nadále v kontaktu s herci z komedie století S tebou mě baví svět?
S Julkem Satinským a Vaškem Postráneckým jsme měli kontakt už jen virtuální. Já na ně občas myslím a s láskou, protože to byli opravdu výborní kolegové. S Eliškou Balzerovou se někdy vídali, občas přijdu na její představení. Oblíbil jsem si její představení Báječný rozvod. Je opravdu vtipné, to už jsem viděl třikrát. Janu Šulcovou, tu jsem viděl, jsou to možná asi tak tři roky. Tím čínským virem se mi všechen čas tak nějak posunul. Slováci mají takový pořad na Dvojce, jmenuje se to Dva na jednoho. Pozvali si Zdenu Studénkovou a já jsem tam pro ni byl připravený jako překvapení. Bylo to báječné setkání. Znovu jsem se přesvědčil, jak úžasná je to žena.

Jak se díváte na dnešní mladou hereckou generaci, vidíte tam nějaké talenty?
Všude je talentů plno, jenom aby vydrželi. Aby nezblbli (smích).

Lázeňský Slezský dům v Karlově Studánce, který proslavila také komedie Marie Poledňákové S tebou mně baví svět.
Jeseníky baví svět aneb natáčení komedie století slaví už čtyřicáté narozeniny

Který film se Vám v poslední době líbil?
Byl jsem moc spokojený s filmem, který se jmenuje Krajina ve stínu, a to ne proto že jsem tam hrál. Jedná se o opravdu velmi vzácný počin. Natočil ho Bohdan Sláma. Tentokrát ten film nenapsal, ale ten film si našel jeho. Je to o vesnici, co s lidmi udělá nacionální socialismus a internacionální socialismus. Jeden je horší než druhý. A teď nevím, který je ten druhý, ale ten druhý je asi ještě horší. Ten jeden podle Sacharova stál asi 60 milionů lidských životů. A pak ještě jsem viděl jeden výborný film, jmenuje se Zbožňovaný. Koukněte na to. Za prvé nabízí prvotřídní herecké výkony: Jirka Bartoška, Zuzana Kronerová, Ivana Chýlková, Jirka Langmajer, Petra Hřebíčková no prostě opravdu super, nádhera. Dokonce tam je mladá herečka. Hraje šestnáctiletou vnučku. A při tom je to opravdu už vyzrálá herečka, když jste se ptala na ty mladé herce. Vygooglujte si to. (Herečka se jmenuje Martina Czyžová. pozn autorky). Film napsal a režíroval Petr Kolečko.

Jakou teď čtete knížku? Jestli tedy máte vůbec čas číst.
Já čtu několik knížek na několika různých místech. Dostal jsem jednu knížku jako dárek, kterou napsal s jednou lektorkou a jednou redaktorkou Rosťa Osička, jenž byl na olympiádě v Mnichově čtvrtý. Profesionální boxer ve své váhové kategorii, je to i kolega herec, a protože byl taky kaskadér, hrál se mnou Pěsti ve tmě. Tam hraje vlastně sám sebe, boxera. A je též výtvarník, maluje obrazy ze svého života a už je i spisovatel, jelikož napsal knížku. A ještě je i tanečník. Tancoval i ve Stardance. Takže je to velmi renesanční osobnost. Boxoval do nějakých 45 let. Něco jako já byl v hokeji, tak to je Osička v boxu. A na stole mám knížku, tu mám půjčenou, a to je Mých tisíc životů, ale ne mých (smích), ale Jeana Paula Belmonda. Musím o ní říct, že je velmi zajímavá a velmi zábavná. Tak jako on byl zábavný. Ještě pro zajímavost čtu knížku, která vyšla v roce 1935 a jmenuje se Vladimír Iljič Lenin. A tam se dovídám konečně věci, které nám komunisti zatajovali, z jeho života. A je na tom zvláštní to, že Vladimír Iljič Lenin chodil vždy dobře oblečený, žil si dobře, ale byl stále v exilu. Kde sehnal peníze, když nechodil do práce, to by mě hrozně zajímalo. Něco dostal od německých socialistů. Ti ho trošku vydržovali, když byl v Německu. Ale ve Švýcarsku, kdo ho tam vydržoval, to jsme se nedozvěděli. A Plechanov byl ten, kdo ho vyučil všemu zlému. Lenin přečetl celý Marxův Kapitál, to byla taková trošku jeho Bible. Pochopil jsem, proč byl tak plný nenávisti. Protože staršího bratra Alexandra oběsili. Nebyl revolucionář, ale anarchista, proto ho nechal car pověsit. A posléze nechal Lenin vyvraždit cara, celou jeho rodinu. Což se rovná genocidě, protože to vzali i se služebnictvem a se všema příbuznýma. Takže na jednu stranu ho trošku chápu tu jeho nenávist, jelikož on se na tu popravu musel dívat jako daleko mladší bratr, nicméně že by to mělo odskákat 60 milionů lidí, že mu zavraždili bratra, z toho mi jde hlava kolem. Komunisti, kteří byli předvojem dělnické třídy a pracující inteligence zemědělského národa, tak první co udělali, když se dostali k moci, objednali si v Anglii dvanáct Rolls Royců. A Vladimír Iljič měl speciálně Rolls Royce udělaný jako rolbu, aby mohl jezdit i v zimě na Sibiř podívat se tam, kde byl ve vyhnanství. Ale prostě takto to bylo. A dokonce fotografie tohoto Rolls Royce s těmi pákami je v muzeu Rolls Royce v Anglii. Ono to vycházelo z toho, že anglická královská rodina byla příbuzná s carskou rodinou ruskou. Takže byli bratranci. A tím pádem každý rok dostala carská rodina k Vánocům jednoho Rolls Royce. A tak když mu zabili toho bráchu, vozili se v Rolls Royce. A Vladimír Iljič je pak nechal vyvraždit a pak se taky vozil v Rolls Royce.

Co vás v poslední době potěšilo?
Potěšilo mne to, že jsem přijel sem do Karlovy Studánky. To je už asi počtvrté v mém životě. S filmováním je to vlastně popáté. Velice mne těší moje vnoučata.

Karlova Studánky jsou především lázně. Jaké procedury jste tady navštívil?
Když už jedete do lázní, tak by tam člověk měl být nejméně tři týdny. To se mi tedy zatím nepovedlo. Byli jsme zde s mojí ženou pět dní a i tak jsme si to báječně užili. Chodili jsme plavat, cvičit do vody. Pak jsem byl na nějakém bahenním zábalu a masáži. To je asi tak všechno. Plavání doporučuji všem, kteří mají problémy s pohybem. Ve vodě je přestanete mít. Protože nevážíte tolik, kolik vážíte bez vody. Jak praví Archimedův zákon… . Moje žena má oblíbenou zdejší kyselku, mám s sebou velkou flašku, do které ji zpátky musím přivést tu báječnou vodu. Kupodivu, byl jsem v angažmá ve Varech a ochutnal jsem opravdu všechny prameny, i ty co nejsou oficiální, a musím říct, že i ten čtrnáctý pramen, a tou je Becherovka. Ale takhle podobně jako ten Studánecký chutnal Lesní pramen ve Varech. Taková příjemná minerálka. Nehltat, prosím, kašlali byste, a to se nedá rozeznat od covidu.

Jak se díváte na svět jako optimista nebo pesimista?
Já se dívám na svět jako pesimistický optimista.

Pavel Nový z tohoto balkonu Slezského domu v Karlově Studánce opakovaně skočil do hromady krabic. Získal si tím pověst herce, který se v nebezpečných scénách obejde bez kaskadéra.
Nostalgický návrat Pavla Nového aneb S tebou mě baví svět, Karlova Studánko

Je známo, že Pavel Nový je nejen herec, ale také zdatný řidič. Je o vás známo, že jste dříve závodil v autě. Jak se vám na tu dobu vzpomíná?
Když jsem byl mladý, tak jsem si pořídil auto s rychlými pruhy, embéčko, to jsem byl třetí majitel. To auto mělo výhodu, že se snadno opravilo. Nabouchal jsem blatník, sebral jsem pět šroubů, blatník se sundal, plechovou paličkou vymlátil, štětkou se to natřelo a jelo se dál. Za tři čtvrtě hodiny bylo auto opravené. A bylo to tak jednoduché, že nebylo třeba hledat automechaniky. Závodil jsem takzvaný Ford Fiesta Cup, který organizoval Antonín Charouz a jezdili jsme nejenom v Československu, ale jezdili jsme i v Maďarsku, Polsku, Rakousku a v Německu. V Německu jsme jezdili na okruhu Nurburgring a v Rakousku jsme jezdili na Spielgergu, Ӧstereiche ring, Formule jedna se tam jezdí, mají tam takzvanou Laudovu zatáčku. Jezdil jsem samozřejmě Fordem Fiestou, mělo to nějaké regule, aby byla všechna ta auta stejná, to se dokonce kontrolovalo po každém závodě. A pak bylo vylosovaných pět závodníků, kterým se rozebraly auta, podívali se jim i do motoru a tak. A pak jsem jezdil takzvaný „Free style cup“, to bylo se Škodovkou, takovým přestavěným favoritem, a to byla divočina, hodně veliká divočina. Tam řádil jeden takový zbohatlík, co byl přesvědčený, že on tam je nejlepší a domníval se, že on musí vyhrávat. My jsme na něj dali protest, protože mi udělal takovou darebačinu. Vyjížděl, vypadnul z trati a jak se vracel po té trati, po té hlavní silnici z vedlejší zpět, tak mě naboural. A musel zaplatit protest, což se ukázalo jako špatné. Zaplatil si lidi okolo sebe, kteří jezdili s jinými auty, no a to už nemělo cenu závodit, protože ať jsem jel, jak jsem jel, tak vždycky do mne hned na začátku někdo šťouchnul. V tom zmatku, když jede třeba padesát vozů, vám neřeknou stoprocentně, kdo je vinný, že jo. A pak jsem čekal, až všichni odejdou, a vyrážel na trať, ale to už není závodění. Proto jsem v tom už nepokračoval, protože blbec je blbec a blbcem zůstane. No a pak jsem si ještě zkusil rallye, což byl teda taky velký zážitek. To jsem si opravdu hodně užil. Od Petáka jsem měl půjčeného dvoulitrového Nissana. Toho jsem teda ohnul o betonovou zeď jako rohlík. Takže to nebyla žádná sláva. Pár soutěží jsem dojel. No a dokonce jsem se svezl v ostrým káčku. To bylo geniální. Ford Ka to je geniální auto, pyramida na kolečkách. Nepřevrhnutelné auto. Nevím, proč ho nevyrábějí jako elektrický na provoz do města. Ten můj Ford Ka byl fakt „dělo“. Byl v něm třináctistovkový motor. Bylo to malinké auto, lehoučké a hodně živé. Nejtěžší na tom jsem byl já a spolujezdec.

Jak jezdíte dnes?
No protože jsem již stařec a protože jsem zavinil jednu nehodu svojí nepozorností, tak jsem se přihlásil do takové akce, kterou pořádá Český automotoklub v Praze, a ta se jmenuje: „Jedu s dobou“. Je to pro starce nad šedesát let, je to grátis, platí to Besip. Každý si tam může vyzkoušet, jaké je to jet po ledě, do zatáčky, učíte se brzdit, učíte se průjezd zatáčkou, učíte se aquaplaning, takovou vanou se projíždí, kde je půl metru vody, z toho auta se stane loď a trenéři vás poučí, jak se máte v takových situacích chovat. Je to docela užitečné a ještě součástí toho je zdravotní příprava a taková kratičká přednáška o tom, co je nového v Zákonu o provozu na pozemních komunikacích 361/2000.

Ještě mám otázku na vaše oblíbené kraťasy, ve kterých jste se mnohokrát objevil na televizní obrazovce v pořadu zaměřeném na sport. Souviselo nějak oblečení s vašim receptem na zdravý životní styl a šťastný život?
Na šťastný život recept nemám. Normální dlouhé kalhoty si beru jenom z donucení. To znamená, když je to nezbytnost společenská nebo když letím letadlem. Ale jsou tu i zdravotní důvody, protože jsem měl trombózu, cirhózu, dávivý kašel (smích). To tady jen cituju svého dalšího báječného kolegu. Každý den ráno, když to jde, jedu na kole do lesa a pak jdu plavat. Projdu zahrádku u nás na vsi až k takzvané hasičské nádrži, kam teče pitná voda pro kojence. Je to padesátka bazén a starají se o něj hasiči. Ale ještě že nádrž máme, protože loni hořelo u nás ve vsi. A dva hasičské vozy, každý devět kubíků, jeden tam byl osmkrát a jeden tam byl devětkrát. Tak si spočítejte, co spotřebovali vody. Zaplať pánbůh, že jí tolik v tom koupališti bylo. Prosím vás, důležitý je, začínat s otužováním v létě, jinak se na to v zimě umírá.

Zúčastňujete se otužileckých nebo plaveckých akcí?
Takových jakože se plave u Národního divadla, to se nezúčastňuji, protože tam ta Vltava smrdí bahnem. Akorát je to za Ostrovem, kde se to bahno usazuje a nutno podotknout, že přesto že jsme se v přístupovém protokolu Evropské Unie zavázali, že do deseti let bude zrenovovaná a všude dostupná kanalizace, tak například u nás ve vsi pořád není. Takže takto to vypadá i s tou Vltavou. Tak proto ta Vltava zrovna není dvakrát čistá. Tak nevím, proč bych se v ní zrovna v Praze koupal (smích).

Pavel Nový působil jako herec již od svých třinácti let, když si zahrál ve filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách. Od té doby natočil nespočet filmových, seriálových a divadelních rolí. Hostuje v mnoha televizních pořadech. Mezi jeho nejznámější počiny z poslední doby patří Chlap na střídačku, Krajina ve stínu, Léto patří rebelům nebo Kluci z hor. Za film Bába z ledu z roku 2017 získal Českého lva za nejlepší mužský výkon v hlavní roli. Diváci ho znají ze seriálů (Zmiňme poslední dobu, protože by to byl dlouhý výčet.) Ulice, Sestřičky - Modrý kód, Co jste hasiči, Dračí prsten, Krejzovi, Kapitán Exner, Policie Modrava. Hostuje v mnoha českých divadlech, jeho domácí působiště je Studio Ypsilon v Praze. Zabýval se moderováním televizních pořadů se sportovní tématikou. O herci je známo, že je všestranný sportovec a bývalý automobilový závodník. Srší stále přítomnou energií a natáčí jeden film za druhým. Narodil se v Plzni a mládí prožil v Železné Rudě. Je ženatý a má dvě dcery.

AUTOR: Andrea Martínková