Pavel Hénik: Když se pořizování věcí stane smyslem života, je něco špatně

O tom pojednává román Manekýni, který jako svou prvotinu právě vydal Pavel Hénik z Krnova.

Příběh Manekýni se odehrává v prostředí módního průmyslu, což je prostředí většině čtenářů vzdálené. Hlavního hrdinu toto prostředí hodně změní…

Hlavní hrdina Filip má velmi specifický, řekl bych až skoro cynický, pohled na svět. Zpočátku se tváří, že mu na té práci ani nezáleží a to mu pomáhá se velmi rychle dostat přes počáteční nesnáze a rychle stoupat v kariérním žebříčku.

Brzy se tedy adaptuje, a nejenže přistoupí na bezohledná pravidla hry panující v té firmě, ale začne je dokonce spoluutvářet. Bohužel současně přitom nevnímá vlastní proměnu v karikaturu něčeho, čemu se sám původně vysmíval.

Čemu se původně vysmíval?

Zjednodušenému myšlení lidí v jeho okolí, bezduchému konzumnímu způsobu života, kultu povrchní krásy, individualismu – jak se každý zabývá jen tím, co má na sobě a jak dobře vypadá.

Co je to podle vás konzumní způsob života a jaká je alternativa?

Konzumním způsobem mám na mysli zejména to, že člověk nedělá nic jiného, než se zabývá tím, co si pro sebe koupí. Dovolím si tvrdit, že v okamžiku, kdy se pořizování věcí stane hlavním smyslem života, je něco špatně. Alternativou je „odpovědná spotřeba“: tedy vyrovnaná, promyšlená a odpovídající příjmům člověka.

Nevidím například moc smyslu v tom, brát si spotřebitelský úvěr na nový model mobilu za dvacet tisíc jen proto, že ho už všichni kámoši mají. A vždy je potřeba si vyčlenit nějaké finanční prostředky a zejména energii na to, abychom mohli investovat do sebe samých – tedy do seberealizace, sebevzdělávání a rozvoje osobnosti.

Žijete nyní v Praze, jak často se vracíte do Krnova, kam si zajdete?

Jezdím sem, bohužel, čím dál méně. Mám přítelkyni v Německu, tak spíše mířím na víkendy tam. Ale pokud se do Krnova dostanu, trávím čas hlavně s rodiči. Každopádně doufám, že se spolužáky ze základní školy brzy uspořádáme zase nějaké setkání.

Odráží se ve vaší knize i vztah ke Krnovu?

Jen okrajově. Hrdina pochází odněkud z východu republiky, stejně tak i slavná zpěvačka Cara D, která se příběhem mihne jako jedna z vedlejších postav. Když jsem ty dané pasáže psal, na Krnov jsem u toho myslel, byť v příběhu přímo jmenovaný není.

Kam jste chodil na základní školu, máte nějakou konkrétní vzpomínku?

Chodil jsem na „Jedničku“ na Dvořákově okruhu. Mám na to spoustu krásných vzpomínek. Určitě nikdy nezapomenu na první třídní (tehdy ještě „soudružku“) učitelku Andělu Chlápkovou, která nás měla první dva ročníky.

Od páté třídy pro nás zřídili basketbalovou třídu, to bylo taky fajn. Tolik se od té doby změnilo, že mi to nyní přijde jako vzpomínání na jeden z několika minulých životů.