To sám ví Pavel Černošek z Břidličné, který musí být kreativní i ve své práci, kde graficky zpracovává obaly na čokoládové figurky a podobně. Ve volném čase maluje obrazy, ty už vystavoval v Galerii Anděl v Olomouci, dále také ve Zlíně, Plzni, Liberci, Uherském Hradišti nebo Bratislavě.

Jakou techniku při malování používáte?

Štětec, olejové barvy a malba alla prima převažují. Občas maluji akrylem, ale ten mi tolik nevyhovuje. Vadí mi u něj rychlejší schnutí a změna odstínu barev (potemnění) po zaschnutí. Pro mé obrazy jsou typické spíše tenčí vrstvy barvy a jemné přechody. Proto mi více vyhovují olejové barvy, které nezasychají tak rychle a mohu s malbou takřka stále pracovat.

Co všechno malujete?

Nejvíce maluju krajiny, pak asi zátiší. Rád si namaluji i nějaké městské scenerie, jako jsou Benátky nebo staré olomoucké uličky, nebo kopie starých mistrů.

Co vás z těchto věcí baví malovat nejvíce?

To je různé, ale hlavně podle momentální nálady. Jednou je to krajina, jindy zase zátiší. Například uvidím při toulkách internetem krásné zátiší a hned dostanu chuť si namalovat vlastní. Nebo sleduji na plenéru kamaráda, který pilně pracuje na nějaké cestě krajinou, no a zase přeskočí „artvirus".

Kde všude se inspirujete?

Zdrojů inspirace je v dnešní době mnoho. Nemohu opomenout internet a digitální fotografie, ale inspirace krajinou kolem nás je stále základem. Tou se „kochám" stejně jako doktor ze známého českého filmu Vesničko má středisková.

Jedeme s rodinou třeba do Olomouce a někdy i pětkrát zastavíme, abych si vyfotil tamten strom, krásné mraky nebo louky. Uložených fotografií, kdy mě něco uchvátilo kouzlem okamžiku, mám tisíce, ale jen zlomek z nich přenesu na plátno.

Myslíte si, že se dá mnoho naučit i mimo umělecké školy?

Určitě. V roce 2008 jsem poznal malíře Jana Hladkého z Uherského Hradiště. Víte, většina umělců si chrání své know-how, ale tento starý krajinář je prostě super borec. Nabídl mi, že za ním mohu jezdit na víkendy, kdy budeme spolu malovat, a něčemu se přiučím. Tyto víkendy mi skutečně daly hodně.

Dozvěděl jsem se, jak šponuje a šepsuje plátna, jak pracuje
s barvami, kde nakupuje materiál, kde rámuje, kde vystavuje, a spoustu jiných praktických informací, které mi ušetřily velký kus cesty. Dalším zdrojem vědomostí byly různé internetové stránky pro malíře, jako byla třeba Amatérská obrazárna.

Na této stránce vystavovalo svá díla velké množství převážně amatérských malířů. Vedly se tam diskuse o všem možném kolem malování. Ani nevím, jestli jsou stránky ještě v provozu, ale kamarádi z Amatérské obrazárny zůstali. Dodnes se setkáváme a pořádáme týdenní plenéry.

Týdenní plenéry?

Každý rok se vydáme na týden do nějakého krásného kouta ČR. Malovali jsme už třeba na Šumavě, Vysočině nebo předloni u nás v Jeseníkách. Letos to bude jižní Morava. Objednáme chatu a sedm dní malujeme v krajině (v plenéru).

Když je více malířů, je člověk pilnější a namaluje více. Taky tam vždy něco odkoukáte od těch lepších, protože někdo je vždy lepší.

Obrazy nejen vystavujete, ale i prodáváte. Máte nějaký, kterého byste se nikdy nevzdal?

Já bych prodal každý, ale manželka mi je většinou zabaví, když se jí líbí. Ne, teď vážně, určitě bych nikdy neprodal obraz, o kterém nejsem přesvědčen, že je dobrý. Mám oblíbené obrazy, ale nemám takové, kterých bych se za žádnou cenu nevzdával.

Doma nám visí obraz Benátek 
z roku 1996. Je to jeden z prvních obrazů, které jsem maloval. Tak ten bych určitě neprodal! Je totiž namalován na zadní stranu sololitu s plakátem z OBI. No, kdo by to koupil, že?

Takže se vám s obrazy neloučí zase tak špatně a jste spíše rád, že o ně mají lidé zájem?

Ne, neloučí. Obrazy maluji pro lidi a jsem rád, že se jim líbí. Každá zpráva o tom, že chtějí koupit obraz, samozřejmě potěší. Ale pak nastává doba, kdy na obraz hledím ještě kritičtěji než normálně. Tady je flíček, tady mi něco ujelo a tady štětinka ze štětce.

Většinou ho zasílám a mám obavy, jestli se bude zákazníkovi líbit. Naštěstí se ještě nestalo, že by někdo obraz vrátil. Někteří dokonce mailem nebo dopisem vyjádřili svou spokojenost a radost ze zakoupení mého obrazu. To člověka skutečně nakopne.

Máte nějaké fanoušky?

Pár se jich najde. Vede však paní, která už má patnáct mých obrazů. Po tom, co si koupila už můj šestý obraz, mi napsala a dodnes máme kamarádský vztah. Vyrůstala v rodině hranického sochaře a k umění má vřelý vztah.

Navštěvuje pravidelně umělecké galerie a má spoustu užitečných kontaktů. Právě ona mi domluvila schůzku s majitelkou Galerie Anděl v Olomouci, kde jsem nyní zastoupen. No a v loni dokonce zahajovala i moji autorskou výstavu v této galerii.

Radka Krčová