Přesto existují. Devadesátiletý Němec Kurt Schmidt výborně hovoří česky i německy. Kurt Pilzer má 84 let a je jediným Čechem, který se narodil v Chomýži už před válkou.

Kurta Schmidta zastihl květen 1945 doma v Krnově jako šestnáctiletého mladíka. Jeho povinností bylo bránit město v uniformě domobrany Volkssturmu. Tímto způsobem se vyhnul narukování do německé armády wehrmachtu a bojům na frontě. Necítil se být vojákem, a děkuje osudu, že ve válce ani jednou nevystřelil. Podle něj se u Krnova naposledy bojovalo koncem března 1945.

Podle některých českých historiků 6. května 1945 v Krnově bojovaly sovětské prapory pod velením majorů Štěrbakova, Grigorjeva, Sotnikova, Synikova a Begatireva proti německé obraně tvořené 68. pěší divizí a praporem 17. obrněné divize. Podle německých historiků je to omyl, protože německé jednotky se stáhly z Krnova bez boje už 5. května 1945.

Kurt Schmidt je jedním z mála Krnovanů, který může o svých zážitcích z konce války vyprávět česky i německy. V roce 1945 byl šestnáctiletý mladík.Kurt Schmidt je jedním z mála Krnovanů, který může o svých zážitcích z konce války vyprávět česky i německy. V roce 1945 byl šestnáctiletý mladík.Autor: Deník / František Kuba

Podle pamětníka Kurta Schmidta se poslední skutečná bitva na dohled od Krnova odehrála v noci na 29. března 1945, kdy zbytky německé 18. dobrovolnické divize odrazily sovětský tankový útok na Krnov. Potom celý duben 1945 ležela fronta kilometr od Krnova, ale z těžkých zbraní se nestřílelo a ve městě byl klid.

„Po tom odraženém útoku 29. března jsme měli v Krnově relativně pokoj až do 5. května. Krnov byl ušetřen jen díky tomu, že sověti se rozhodli koncentrovat síly na Opavu a Ostravu. Obsazení Krnova pro ně už nebylo prioritou. Krnov padl do rukou sovětské armády 6. května. Není pravda, že se při tom odehrála nějaká bitva. Naše jednotky z města vycouvaly už před tím, 5. května. Rusové to buď nevěděli, nebo aspoň nijak nezareagovali na skutečnost, že Krnov zůstal bez obrany,“ popsal Kurt Schmidt události, které prožil jako šestnáctiletý.

VÁLKA POHLEDEM DESETILETÉHO KLUKA

„Jsem jediný Čech, který se narodil v Chomýži už před válkou. O konci války vám můžu vyprávět očima desetiletého kluka,“ představil se Kurt Pilzer, který si vůbec nepřipouštěl strach nebo nebezpečí, když z kopce zvědavě pozoroval bombardování krnovského nádraží.

„V Chomýži to na konci války bylo nebezpečné, vždyť fronta byla hned za řekou Opavicí. Čekalo se každým dnem další bombardování Krnova nebo útok. Zatímco německému civilnímu obyvatelstvu byla nařízena evakuace, my jsme se jen přestěhovali z Chomýže dál od fronty na Ježník,“ popsal svůj konec války Pilzer.

„Jako děcka jsme strach nevnímali. Brali jsme nálety jako zajímavost. Tipovali jsme, jestli z letadel budou padat bomby nebo shodí takové ty fosforové kuličky. Dnes mám rozum, takže bych se války bál, ale tehdy to byla normální součást života. Při tom bombardování jsme byli na stráni nad nádražím tak blízko, že bych mohl spočítat všechny koleje. Němci tam v tom kopci měli schovaných asi pět děl, ale ani nevím, jestli z nich nakonec vůbec vystřelili. My jsme kolem nich s kamarády pořád lítali, běhali a hráli jsme si, ale oni si nás nevšímali. Asi měli dost jiných starostí, než odhánět malé kluky,“ ohlédl se do svých dětských let Kurt Pilzer.

„Každoročně se připomíná, že Krnov osvobodili Rusové, ale ti první v Krnově nebyli. První jsme tu viděli Angličany a Američany v letadlech. Rusy až mnohem později při pozemních operacích. Nehodnotím, kdo má větší zásluhy nebo víc padlých, jen říkám, že při oslavách konce války se v Krnově dlouho zapomínalo zmínit také západní spojence,“ doplnil Kurt Pilzer.

A jak se žilo v Krnově za války, když se tu všichni Češi dali spočítat na prstech?

„Němci o nás věděli, že jsme Češi, nebo spíš že nejsme Němci. Spolužáci i učitel nám to dávali najevo. Češi se normálně navštěvovali a nás děcka brali s sebou. S Němcema jsme se sice bavili, ale moc jsme se neskamarádili,“ uzavřel Kurt Pilzer.