Protože v těch letech tvořili obyvatelstvo Hrozové, Rusína a Matějovic čeští Němci, jsou na pamětní desce kromě civilních obětí také jména padlých a nezvěstných vojáků, kteří stáli na té špatné straně válečného konfliktu a bojovali v německých řadách.

Na pamětní desce však například najdeme také jméno tříletého chlapce Karla Nistnera z Rusína, kterého zasáhla zbloudilá kulka 8. května 1945, když se střílely salvy z radosti nad koncem války, nebo pětadevadesátiletého starce Gerharda Fuchse.

Nápad zhotovit pamětní desku místním občanům, kteří zahynuli ve válečných letech, vyslovil před dvěma roky jeden z hrozovských rodáků, který přijel z Německa na tradiční rusínskou pouť smíření mezi národy. Hrozovští rodáci, kteří přijeli na letošní rusínskou pouť, tuto desku slavnostně odhalili.

Vedoucí skupiny rodáků při této příležitosti uvedl: „Sešli jsme se tu, abychom šedesát tři let po strašné světové válce vzpomněli na ty lidi z Hrozové a Rusína, kteří v ní ztratili svůj život. Válka, ve které zahynulo padesát milionů lidí, se nezastavila ani před našimi malými vesnicemi. Zjistili jsme sedmdesát jmen, ale nejsme si jisti, zda je to konečný počet, neboť mnozí lidé si svou paměť již odnesli s sebou do hrobu. Díky této pamětní desce se mohou alespoň tímto způsobem všichni tito padlí a nezvěstní vrátit do svých rodných míst, kde žili a kde byli vychováni. Od nynějška také můžeme říci, že jejich jména neupadnou v zapomenutí. Pamětní deska je zároveň upomínkou i výstrahou pro následující generace, že válka přináší jen smrt a zkázu. Jistě, učebnice dějepisu jsou plny válek, ale já doufám, že Evropská unie má sílu a prostředky, jak uchovat mír. Pro naše děti a vnuky si přejeme, aby nikdy nemuseli zakusit zkušenost s válkou. A pokud k tomu alespoň trochu tato deska přispěje, pak splnila svůj cíl.“

Poválečná historie Hrozové je zase výrazně spojena s českými bojovníky proti nacismu. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1947 v rámci dosídlení pohraničí přišli na Osoblažsko volyňští Češi, kteří ve značném počtu bojovali ve válce jako vojáci Československé armády v Sovětském svazu. Většina příchozích volyňských Čechů válku přežila, ale například do Rusína se nastěhovala vdova po padlém hrdinovi od Dukly.