Část táborníků měla na začátku značně zkreslené představy o tom, jak vypadá vůbec nějaká akce v terénu, o vojenských manévrech nemluvě. „Mladí mají informace z počítačových her dosti zkreslené. Myslí si, že jsou Supermani, a že jsou v terénu schopni běhat s bůhvíjakou výzbrojí a výstrojí,“ hodnotil zkušenosti dospívajících velící důstojník nadporučík Tomáš Baran ze sedmé mechanizované brigády.
Spolu se svými podřízenými a vojáky ze čtvrté brigády rychlého nasazení mechanizované brigády konstatoval, že ačkoliv je dítě „militárně“ zaměřené, není kolikrát ani schopno se pořádně obout, vyměnit si ponožky, postarat se o sebe. Čtvrtá brigáda má za sebou válečná tažení v Afghánistánu nebo Bosně, a pokud by byli tak málo odolní jako někteří z táborníků, pravděpodobně by v bojových zónách nepřežili.
„Někteří se nad sebou zamyslí a začnou pracovat, jiní zjistí, že to není vůbec pro ně a od těchto zálib ustoupí. Snažíme se jim přiblížit pobyt v přírodě s armádní tématikou, dost z dětí si v tom najde leccos potřebného pro svůj život,“ zamyslel se Tomáš Baran. Přesto věří, že část mladých z tábora vydrží, prokáže odvahu a sílu a třeba v armádě nakonec napevno zakotví. Děti musí podle něj pochopit, že když zaprší a zmoknou, zase někdy uschnou.
S týmem instruktorů podobné akce pro děti a mládež pořádá pravidelně. Nejtvrdším zážitkem byl útok ozbrojených táborníků proti vojenské patrole. Po dvou dnech strávených v lese, a to včetně téměř probdělé noci, šlo o velmi náročnou a napínavou disciplínu, provázenou palbou a kouřem dýmovnice. Přepadení vojenského konvoje bivakujícími táborníky probíhalo za salvy painballových zbraní. Děti útočily v těžkém terénu, kde byla i bažina, na vojenskou patrolu armádního vozidla Kajman. Palbu vojáci opětovali, ale děti je podle scénáře nakonec zadržely.
Nejtvrdší zkušeností byl dvoudenní pohyb po jesenických lesích, včetně nočního bivakování v dětmi postavených stanech. Čtyři družstva se postupně vystřídala na čtyř stanovištích. Čekala je lezecká disciplína na lanové dráze i stanoviště, kde se z modelů učily stavbě přístřešků pro přežití v divočině. Procházely střeleckou dráhu s painballovými zbraněmi půlkilometrovým lesním úsekem s terči, v němž táborníky ostřelovali vojáci.
Dále trénovali přesnou střelbu do terčů. Kdo střílel přesně, mohl si chytit rybu k večeři z hejna, připraveného v tůňce potoka. Přes napnuté lanko přešli potok a vydali se směrem ke sjezdovce. Čekala je tam zdravotnice, která ošetřila jejich zranění, které měli utrpět při střelbě od vojáků. Učila je zároveň první pomoci a nošení raněného. S nosítky se zraněnými museli táborníci vyběhnout sjezdovku.
Nahoře připravili tepelně rybu a vodu, aby ji mohli použít a stavěli přístřešky. Večer je čekala bojová hra, vojáci je dále učili přípravě kuřat, zakopaných v zemi. Ráno vařily děti čaj ze surovin nalezených v lese a hledali vojáky ukrytou stravu v lesním porostu pomocí azimutu. Vyzkoušeli armádní bojové umění, překonali louku a nato napadli vojáky. Přitom je vojáci nikterak nešetřili. Nebylo dítěte, které by výcvik přes jeho náročnost nezvládlo.
