V roce 1914 vypukla první světová válka. Do armády narukoval i třiatřicetiletý Martin Krajčovič ze slovenských Ludanic, obce nedaleko od Nitry. Doma musel nechat těhotnou manželku a své tři děti, roční dcerku a dva syny. Narození dalšího syna se už nedočkal, chlapec s jeho jménem, Martin, se narodil až po jeho smrti. Martin Krajčovič byl zraněn brzy po začátku války na severovýchodní frontě, kulka jej zasáhla do zad. Zemřel 26. prosince 1914.

„Tři roky jsem měl, když odešel, vůbec si ho nepamatuji,“ lovil marně vzpomínky na svého otce v paměti Filip Krajčovič, když minulé pondělí poprvé spatřil místo jeho posledního odpočinku. Do očí mu vhrkly slzy, když pokládal kytici k prostému dřevěnému kříži. K hrobu jeho otce v Bruntále jej doprovodil syn a čtyři dcery.

„Otec si vzpomínal, že zahynul snad v Opavě, ale tam jsme nic nenašli. Po hrobě jsme pátrali celá rodina, intenzivněji tak posledních dvacet let,“ řekl Dezider Krajčovič, syn Filipa Krajčoviče. Výsledky nepřineslo pátrání v dokumentech v Praze ani ve Vídni, sídle tehdejšího rakousko-uherského mocnářství. Až po dlouhé době se objevilo vodítko. V úředních poznámkách k druhé svatbě vdovy po Martinu Krajčovičovi stálo, že první muž zahynul ve Freudenthalu, tedy v Bruntále.

„Na Městském úřadě v Bruntále nás nasměrovali na archiv v Opavě, kde jsme dokumenty našli. Volal jsem pak na správu hřbitova do Bruntálu a ti mi doporučili Pavla Rapušáka z Klubu Za starý Bruntál,“ popsal Dezider Krajčovič pátrání, které konečně vedlo k cíli. Martin Krajčovič je pohřben v Bruntále. Zbývalo už jen zjistit, kde přesně je na hřbitově jeho hrob.

Nalezený hrob

Klub Za starý Bruntál (KZSB) už před několika lety upozornil na zapomenutý vojenský hřbitov na kraji města. Na místě není jakákoliv pietní připomínka, dnes je to jen louka, nad částí hřbitova byla dokonce v sedmdesátých letech postavena průmyslová hala. Městský úřad se zatím nijak nerozhýbal, aby tu osadil podle návrhů Klubu kříž a nebo alespoň pamětní tabuli.

Že jsou však vojáci z první světové války pohřbeni i na městském hřbitově v centru Bruntálu, to bylo překvapení i pro milovníky historie z Klubu Za starý Bruntál. „Až teprve teď jsme zjistili, že vojáci byli na počátku války pohřbeni i tady. Patrně si tenkrát mysleli, že válka nebude trvat dlouho. Potom zřídili vojenský hřbitov za Bruntálem,“ konstatoval člen KZSB Antonín Zgažar.

Klub okamžitě začal ověřovat informaci ze Slovenska od rodiny Krajčovičů, že by padlý voják Martin Krajčovič měl být pohřben na městském hřbitově. A překvapivě poměrně snadno našli členové Klubu potřebné důkazy ve Vojenském archivu v Praze. Dnes znají polohu původních hrobů i jména pohřebných vojáků. „V roce 1926 vyšel první zákon o válečných hrobech a bruntálská posádka musela vše zdokumentovat. Vojáci v tom měli neuvěřitelný pořádek,“ řekl předseda KZSB Pavel Rapušák. „Původně bylo na městském hřbitově pochováno šestatřicet vojáků, ale těla sedmi z nich si jejich příbuzní přesunuli do svých rodinných hrobů,“ dodal Pavel Rapušák.

Modlitba nad hrobem

U hřbitovní zdi nad hroby zbývajících devětadvaceti mužů nahradila dřevěné kříže malá společná kamenná mohyla. Po druhé světové válce spolu s odsunem původního obyvatelstva upadlo vše v zapomnění. Z náhrobku společného hrobu zmizely jakékoliv identifikační údaje. Železný čep na vrcholku zídky dává tušit, že zde byl kdysi patrně i železný kříž. Okamžitě po ověření údajů nechali členové Klubu Za starý Bruntál vyrobit a osadit na náhrobek pamětní desku. Osadili ji zde jen několik hodin před tím, než ze Slovenska přijela rodina Krajčovičů k dlouho hledanému hrobu svého předka.

Dezider Krajčovič zatloukl vedle náhrobku dřevěný kříž se jménem svého děda, přesně takový, jaký podle fotografií stával nad hroby vojáků pohřbených v Bruntále. Filip Krajčovič položil ke kříži květiny, o otce přišel před devadesáti šesti lety. I o to vše, co otcové věnují synům, když vyrůstají. Krajčovičovi nezapomněli ani dovést hrst hlíny z rodných Ludanic. Nad hromem setrvali v krátké modlitbě.

Přijel se poklonit svému otci

„Byl jsem sedlák, pak mi koně krávy vzali, dělal jsem i tesařinu, vše, co bylo třeba, stromy sázel v lese. Od dvaceti let včelařím,“ popsal prostě svůj život Filip Krajčovič. O otce přišel ve třech letech, ale zůstal mu v srdci. Po téměř století se mu mohl přijet do Bruntálu poklonit. Jen pár dní poté, 1. května oslavil své devětadevadesáté narozeniny.

Donedávna nebylo známo, komu patří kamenná mohyla u zdi bruntálského hřbitova. Dnes je na ni deska s nápisem: Společný hrob 29 vojáků, obětí I. světové války, 1914 – 1915. Zbývá ještě důstojná pietní připomínka na místě bývalého vojenského hřbitova na kraji Bruntálu, jak to navrhuje Klub Za starý Bruntál. Aby i další mohli položit květiny.