Na hodiny keramiky začal chodit v osmé třídě k Jiřímu Ambrozkovi, který objevil jeho vlohy. „Pan učitel mi ukázal základy jak pracovat s kruhem a pak si někam odskočil. Nechal mě tam se třemi hroudami hlíny. Než se vrátil, vyrobil jsem z nich první tři hrnky ve svém životě. Mám je dodnes. Ani s odstupem let a zkušeností se za ně nestydím a umím si představit, že bych je mohl s klidným svědomím vystavit nebo prodat," vzpomíná Dufek na osudové první setkání s keramikou.

Pan učitel Ambrozek byl nadšený, jaký má tento žák cit pro materiál a doporučil mu umělecké vzdělání v hořické sochařské škole. „Tehdy mě ale víc bavilo judo a toužil jsem po profesionální dráze, a tak jsem skončil na sportovní škole. Po úrazu jsem musel sportu nechat. Za to, že dnes bydlím na Ježníku a dělám keramiku vděčím manželce Gábině, která je vzděláním sochařka z hořické školy a pochází z Krnova," shrnul Dufek, jak ho osud zavál do Krnova k hrnčířskému kruhu a vypalovací peci.

Na počátku devadesátých let Dufkovi pomáhali v rámci rodinného podniku vyrábět kopie antických soch či repliky gotických reliéfů a při tom za pochodu objevovali nové techniky a postupy. Dalším krokem byly květináčky, které se ale ještě hodily víc do zahradnictví než do galerie.

Keramik Karel Dufek si vypracoval nezaměnitelný autorský rukopis. Zakládá si na tom, že hrníčky z jeho pece každý pozná na první pohled.

Po delší pauze Karel Dufek zase usedl k hrnčířskému kruhu a tvorbě keramiky. Novinkou v jeho uměleckém stylu jsou speciální glazury, které dokážou při různém osvětlení vytvářet zajímavé efekty. foto: Deník/Fidel Kuba

„Pak mě začalo bavit roztáčet stále větší vázy a pilovat vlastní výtvarný projev v drobné užitkové keramice jako jsou misky a hrníčky. Tehdy bývaly galerie v každém malém městě a o keramiku byl velký zájem. Jednu dobu se dokonce prodávalo rychleji, než jsme stačili mísy, dózy, šálky a hrníčky vyrábět," zavzpomínal Dufek na zlatou éru před příchodem obchodních řetězců s regály plnými levné moderní keramiky.

Pak galerie přestaly platit hotově předem a braly zboží jen do komise. A začaly i zavírat. „Každou chvíli někdo volal: pane Dufku, končíme, přijeďte si pro neprodané věci. Na veletrhu jsem potkával renomované umělce, kteří namísto volné tvorby museli přejít na lépe prodejné hrnčířské zboží, aby se uživili. Nakonec jsem to i já musel na několik let s těžkým srdcem zabalit. Dělal jsem obchoďáka s brýlemi. Nebavilo mě to, ale rodinu jsem uživil," zavzpomínal Dufek na těžké období.

Před rokem se ale s úlevou a hlavně s hlavou plnou nových nápadů zase vrátil k milované peci, glazované keramice a šamotu. Široké spektrum jeho tvorby představila výstava na linhartovském zámku. Kromě autorské keramiky ukázal, jak citlivě dokáže kombinovat kov, dřevo a šamotovou hlínu zdobenou kysličníky kovů. Vystavil keramické glazované obrazy, solitérní mísy a tácy i malířskou tvorbu, ve které je často zastoupena technika špachtlování.

Krnované si mohou Dufkovo dílo prohlédnout i ve veřejném prostoru v Chářovské ulici, kde před sídlem firmy Elfe je instalována jeho minimalistická plastika kombinující kámen, železo a sklo.