„Jedu majek se není třeba obávat, konvalinky také běžně nejíme,“ uvádí Deník na pravou míru poplašné zprávy o majčím jedu.

Aby totiž člověku hrozila smrtelná otrava, musel by totiž brouka majku minimálně olizovat, ale spíš pozřít.  

Majka na člověka neútočí. Jed může vyloučit jen jako obrannou reakci, když s ní budete manipulovat. U citlivějších lidí může jed při styku s pokožkou způsobit nepříjemné vodnaté puchýře.

Vražedný nástroj: slepice krmená brouky

Pokud nemáte senzitivní pokožku a pokud netrpíte zlozvykem olizovat si prsty, zřejmě se vám při pohlazení majky nestane vůbec nic. Takovou osobní zkušenost popisuje například Jakub Kubačka z přírodovědné organizace Natura Opava.

Připomíná, že mnozí hmyzožraví ptáci zobou jedovaté majky i puchýřníky, protože jsou vůči jejich jedu kantaridinu imunní.

Má to ale háček. Kantaridin se jim pravděpodobně může v těle kumulovat. V odborné literatuře je totiž zdokumentován skutečný kriminální případ z šedesátých let, kdy vrah travič záměrně krmil slepici jedovatými brouky, aby pak svou oběť pozval na oběd z drůbežího masa.

„Mohu doplnit vlastní zkušenost z dob, kdy mi bylo dvanáct let. Majky jsem chytal a dával do krabičky na školním výletě v Tatrách.  Přes noc se z krabičky dostaly, takže jsem je chytal znovu. I nadále jsem byl mnohokrát potřísněn jejich jedem při manipulace za účelem focení, ale také demonstračním. Nikdy jsem žádnou alergii nedostal,“ popsal své autentické zážitky s majčím jedem přírodovědec Jakub Kubačka na webu Natury Opava.

Pokus redaktora Deníku: žádné pálení ani puchýře

„Pokud však místo potřísněné hemolymfou brouka otřeme a případně omyjeme, puchýře se zpravidla ani nevytvoří,“ uvádí Šimon Zeman z České společnosti entomologické na Facebooku.

Vyzkoušeli jsme tedy majku odchycenou na Osoblažsku vzít holou rukou tak, aby pustila kapičky jedu pro potřeby fotografování.

Přestože olejovitý jed na pokožce rukou působil déle než čtvrthodinu, nedostavila se žádná reakce. Žádné svědění, pálení ani puchýře. Samozřejmě olizování nepřichází v úvahu! Při něm už jde opravdu o život a hrozí trvalé zdravotní následky.

Záleží také na koncentraci jedu

Martin Bodešinský se Střediska ekologické výchovy SEV v Krnově upozorňuje, že odolnost vůči majčímu jedu není dána jen citlivostí pokožky, ale také koncentrací jedovatého kantaridinu ve výměšku majky.

„Kantaridin sice stále patří mezi velmi silné jedy, ale jeho koncentrace ve vylučované lymfě není vždy stejná. Proto nemusí k podráždění kůže někdy vůbec dojít. Je zaznamenáno spíše na citlivější kůži dětí, nebo jsou popsány případy, kdy jed vešel do kontaktu se sliznicemi v případě olíznutí. Literatura uvádí, že pro otravu dospělého člověka by bylo nutné spolknout jednoho až několik jedinců majky, což je nepravděpodobné. Mezi reakce na kůži se počítá nejen puchýř, ale i jemné zarudnutí nebo pálení,“ uvedl Martin Bodešinský s tím, že experimentovat se škodlivostí jedu majky rozhodně nikomu nedoporučuje.

U nás je jed zakázaný, Čína ho vyváží

Jed kantaridin, který vylučují brouci majky a puchýřníci, má využití v čínské medicíně, v lidové kosmetice i v zemědělství. Na stránkách ministerstva zemědělství eagri.cz najdeme v záložce právní předpisy MZe seznam látek, které nesmějí být součástí kosmetických produktů.

Kantaridin v českém seznamu zakázaných kosmetických látek samozřejmě nesmí chybět, ale není problém si rozemleté brouky objednat po internetu přímo z Číny.

Například čínský Kono Chem nabízí práškový kantaridin z rozemletých puchýřníků na svém webu dokonce v češtině.

Fotografiemi a odkazy na vědecké studie demonstruje účinnost kantaridinu při léčbě bradavic, rakoviny jater nebo gynekologických problémů. A zemědělcům čínský dodavatel doporučuje rozemleté brouky s kantaridinem jako účinný insekticid a herbicid.

„Kantaridinový prášek se používá v biochemickém výzkumu, klinicky je používaný jako protinádorový lék a lék na kožní onemocnění,“ uvádí na svém českém webu čínská firma Kono Chem s tím, že tento produkt vyrábí z rozemletých puchýřníků.