V těchto dnech tam právě studuje a mapuje velikonoční obyčeje. Bída po Napoleonských válkách přiměla tisíce Čechů, aby se vydali hledat štěstí jako kolonizátoři odlehlých částí Rakouské monarchie. Nad Dunajem, na území dnešního Rumunska v hornatém Banátu dodnes existuje několik českých vesnic.

Ivo Dokoupil formou přednášek a výstav fotografií na Krnovsku pravidelně představuje, jak slaví Velikonoce komunita Čechů, která přečkala 180 let v izolaci bez kontaktů se starou vlastí. Právě proto se s ním minulý týden vydala do Banátu skupina turistů z Krnovska, aby na vlastní oči viděli místa, kde se dochoval folklor i český jazyk v autentické podobě, která u nás byla aktuální před dvěma stoletími. Návštěva těchto vesnic je pro Čechy cestou do vlastní minulosti.

Velikonoce jsou pro ně nejdůležitějšími svátky

„V Banátu můžeme obdivovat zvyky, které známe už jen z vyprávění našich prababiček. Velikonoční svátky jsou pro ně nejdůležitější událostí křesťanského roku. Zvony v kostele jsou tento den zavázány na znamení smutku, takže děti s řehtačkami místo nich oznamují začátek nového dne.

U křížku se chlapci zastaví, pokleknou a recitují popěvky, které tady, v rumunských horách nad Dunajem, připomínají vzdálenou českou vlast: „Židi nevěrný, na kopci černým, kopali jámu, Ježíši Pánu, aby ho jali, ukřižuvali, na Velkej pátek do hrobu dali, na Bílou sobotu zas vykopali,“ popsal Ivo Dokoupil velikonoční folklor v největší české vesnici Gerník.

Velikonoce v Banátu začínají Květnou nedělí, kterou provází svěcení kočiček. Podle křesťanské tradice v tento den vjel Ježíš do bran Jeruzaléma, kde později našel svou smrt. Na Zelený čtvrtek, což je připomínka poslední večeře, přijíždí do českých vesnic z údolí Dunaje český farář. Průvod věřících se vydává na pouť kolem kostela.

Procesí zpívá a obchází kostel

Celé procesí zpívá a třikrát obchází kostel, aby tímto magickým způsobem bylo přivítáno jaro. Na znamení smutku jsou v celém kostele sochy zavázány šátky a farář během mše umývá nohy dvanácti mladým chlapcům jako výraz pokory přesně tak, jako to kdysi v tento den dělal i Ježíš. Na Velký pátek každý kluk musí vyrazit s řehtačkou, bumbačkou a klapačkou. Bumbačky, podivné rachotící dřevěné skříňky s klikou, se nikde jinde než v Banátu nedochovaly.

Každý z těchto zvláštních nástrojů používá jiný mechanismus, jejich úloha je stejná – vyluzovat co největší rámus, aby ho slyšela celá vesnice. Řehtá se od sedmi hodin ráno, a pak se prochází vesnicí vytrvale sem a tam každou hodinu. Křížová cesta na Velký pátek patří v Banátu k nejkrásnější velikonoční podívané. Slavnostně oblečené procesí stoupá do strmého kopce, který je připomínkou Ježíšova utrpení na kříži.

Bílá sobota je den ticha, kdy byl Ježíš zabalen do bílého plátna a uložen do hrobu, a nedělní Boží hod je den koledníků, kteří krajinou roznáší dobrou zvěst: Ježíš vstal z mrtvých. Po vesnicích chodí skupinky koledníků, zpívají velikonoční koledy a dostávají od hospodářů vajíčka nebo peníze.

Bujará tancovačka ukončuje půst

„Pomlázky se už ve vesnicích nepletou, i když je všichni znají, takže se zdá, že tento zvyk zanikl teprve nedávno. Na velikonoční pondělí pak bývá slavnostní mše a bývá zvykem chodit na táčky“ k příbuzným. Večer pak začíná velikonoční tancovačka, která bujarým veselím ukončuje půst a střídmost velikonočních svátků,“ uzavřel Dokoupil vyprávění o velikonocích u krajanů v Banátu, kde žije už osmá generace Čechů.

První sem přišli v roce 1823 na popud podnikatele se dřevem Magyárliho, který je sem nalákal na dobře placenou práci v lesích. Nabídl jim kolonizaci vylidněného horského území, které po válkách s Tureckem patřilo Rakousku.

Ivo Dokoupil v Banátu řadu let působí jako pracovník společnosti Člověk v tísni i jako průvodce turistů. O dalších termínech výprav do Banátu s Ivo Dokoupilem se zájemci dozví na www.banat.cz .