Tím osada v lesy sevřeném údolí mezi obcemi Karlovicemi a Jelení byla až do poloviny minulého století. Žili tu sudetští Němci, po jejich odsunu osídlenci z nejrůznějších míst republiky. Nežili tu dlouho, sotva pár let. Pak byla vesnička srovnána se zemí. Zbyly jen náhrobky, zbytky kamenných základů typických jesenických domků… Údolí se využívá k farmaření. V šuplících už před lety skončily záměry přetvořit ten malebný kousek světa na golfové hřiště nebo chovat tu na maso jelení zvěř. O to víc se dnes mluví o možné obnově osady.
Petr Czasch je přesvědčen, že tu mohou šťastně žít lidé, aniž by k jejich příbytkům vedl drát z Temelína a museli sem přijíždět auty s benzínovými nebo naftovými motory. Není sám, kdo věří ve vzkříšení Adamova. Od pondělka se v Penzionu U Řeky schází zajímavá a různorodá skupina lidí, od architektů až po žáky místní základní školy. Prošli si Adamov, z keramické hlíny modelují seskupení domečků podle svých představ. Právě Day pracuje rád metodou „consensus design“, společného navrhování a realizace projektů. Metoda rozvíjí a podporuje ducha místa, proto nově navržená stavba místo nezatěžuje, ale přirozeně je rozvíjí.
Snazší život než dříve
„Adamov je pěkné, ale pusté místo. Smutné a bez života. Ty, kteří tu budou chtít žít, čeká jiný život než předešlé obyvatele. Snazší, protože se změnily podmínky,“ tvrdí Day. Své odpovědi píše na papír, protože dlouhá nemoc mu brání mluvit a též kráčet po svých nohou. Netrápí se tím, o tom svědčí kniha, kterou nazval Umírání je legrace.
Lidé v Adamově mohou mít elektřinu z obnovitelných zdrojů, ale i dostatek tepla, aniž by zatěžovali přírodu přemírou zplodin. Stačí chtít investovat do kvalitních topenišť se spalováním dřeva při vysokých teplotách. Jaké domky by mohly v Adamově vyrůst? Některé ekologické stavby bývají například zčásti zapuštěny do svahu, ale Adamovu by slušely tradičnější stavby. Samozřejmě využívající stavební materiál z místních zdrojů. „Tradiční stavby z hlíny, slámy, dřeva či kamene jsou pro život zdravé. Akumulují teplo, dobře izolují a mají jen malý vliv na životní prostředí. Pro stavbu bych doporučil využívat dovednosti místních lidí a řemeslníků a neužívat průmyslově vyráběné materiály. Porézní přírodní materiály neničí vzduch jako umělé hmoty a chemikálie, odebírají ze vzduchu toxické látky a občerstvují vzduch. Spousta moderních domů s betonem a syntetickými nátěry naproti tomu nedýchá,“ upozorňuje Day.
Tým lidí, k němuž se dnes přidá také Vlado Milunić, spoluautor Tančícího domu v Praze a dalších zajímavých staveb ve světě, se dokázal shodnout: Adamov a s ním také Karlovice by se měly soustředit na nejlepší z tradic své historie. „Je to třeba lázeňství, využívání přírody a čistého ovzduší pro regeneraci sil návštěvníků, pěstování bylin, či rozvoj lidových řemesel,“ řekl pražský architekt Oldřich Holzmann.
Žít v symbióze
Na otázku Deníku, zda se někde v Evropě nedostali obyvatelé ekologických osad do izolace, Christopher Day podtrhl: „Nic není odděleno, důraz stojí na sociálním propojení. Taková osada je svým způsobem ostrovem sama o sobě, ale i ostrovy ovlivňují své okolí. Jsou s ním propojeny. Ve Spojeném království byl ještě před deseti lety považován ekologický dům jako něco podivného. A došlo k zásadní proměně náhledu veřejnosti na zdravé bydlení. Dnes je spousta lidí ochotna zaplatit za takový dům víc než za jiný. Kamenné domy jsou v Británii nejdražší.“ Christopher Day se vyznal, že na světě je spousta míst, které jsou jeho srdci velmi blízké. A patří sem i Adamov a Karlovice, byť se tu dostal poprvé. Cítí se tu velmi dobře. Věří, že Adamov může být znovu domovem lidí. Důležité je, aby práce lidí a místní ekonomika byly v symbióze, aby i příjmy zajistily lidem obživu a regionu trvale udržitelný rozvoj.
