Pražské Jezulátko je slavná soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství. Mnohým lidem, kteří se před ní modlili, údajně přinesla vyslyšení proseb. Chodí k Pražskému Jezulátku nejen prosit o pomoc, ale také děkovat. Chodí za Pražským Jezulátkem také do Opawicy, která leží jen pár kilometrů od Krnova. Právě v tomto kostele na hranicích se v neděli 29. sejdu Češi a Poláci, aby si u Jezulátka naposledy zazpívali koledy. Je to poslední příležitost prožít tuto atmosféru, protože podle tradice se koledy smí zpívat pouze do Hromnic, neboli do 2. února. Zdejší farář otec Sławek Krawczyk přišel s nápadem pozvat sousedy z Města Albrechtic, z Krnovska a Osoblažska, aby si koledy užili společně s polskými farníky.
„Otec Sławek byl do polské Opawice převelen jako kněz teprve nedávno, před pár měsíci. Přišel z Gogolina, což je oficiálně dvojjazyčné město s početnou německou menšinou. Mají tam nápisy v polštině i v němčině. Podle průzkumů je tam nejšťastnější gmina v Polsku. Za otcem Sławkem přijely minulou neděli děti z městečka Gogolin, aby v kostele v Opawici zazpívaly. Některé písně zpívaly svým nářečím - šlonsky. Při této příležitosti vznikl nápad pozvat české sousedy na nedělní zpívání koled, aby v pohraničním kostele zazněla také čeština,“ uvedl Pavel Kuča, který pracuje jako tlumočník a turistický průvodce.
"Pražské Jezulátko v kostele v Opawici má dlouhou tradici. V dobách, kdy panovala pandemie Čechách a v Praze, přišli se sem lidé modlit k matce boží za uzdravení. Později, když choroba pominula, v rámci poděkování Nejsvětější Matce přinesli toto Jezulátko. Přenesení Jezulátka doprovázely tisíce poutníků. Stalo se to na počátku 19. století, co se Jezulátko ocitlo v tomto kostele. Je to podle všeho druhá kopie Pražského Jezulátka. První je ve Vídni, druhá v Opawici," uvedl kněz Sławomir Krawczyk.
