Počátkem osmdesátých let pečoval o jeden z prvních počítačů v Krnově a stál u vzniku první počítačové učebny gymnázia. Byl také iniciátorem almanachu, který propojil historii gymnázia s jeho předchůdkyní, krnovskou Vyšší reálnou školou.

Významnou stopu zanechal Josef Čajan také na Osoblažsku. Podílel se na znovupostavení rusínské kaple, která nahradila tu původní, zničenou koncem války. Rusínská kaple se stala nejen nejmladší sakrální stavbou Osoblažska a významným poutním místem, ale také symbolem smíření Čechů, Němců a Poláků, kteří jsou spojeni s tímto regionem.

V roli starosty Rusína Josef Čajan například nechal heraldicky zpracovat a schválit obecní symboly. Na znaku a praporu Rusína je také symbolika Hrozové a Matějovic, se kterými tvoří provázaný celek. Na snímku je u hrobů původních německých obyvatel Rusína a Hrozové, které byly v době jeho starostování renovované a udržované .

Josef Čajan bude mít pohřeb v pátek 28. června v 16 hodin v krnovském kostele sv. Martina.

POZNÁMKA: Odešel frajer, který dodržel své slovo

Jako studenti krnovského gymnázia jsme měli k profesoru Josefu Čajanovi rozporuplný vztah. Dokázal po nás křičet nahlas, až se třásly okenní tabulky, když mu výuku narušilo třeba pípání digitálních hodinek. Byl ale také zábavný řečník se smyslem pro humor a pedagogický talent, díky kterému jsme pochopili i takové záhady, jako interference světla v mýdlové bublině.

Platilo u něj, že kdo rozumí fyzice a matematice, nepotřebuje k tomu vzorně upravený sešit. Sucharských učebnic se příliš nedržel, protože dokázal učit daleko originálnějším způsobem. Třeba abychom pochopili, že ve zlomcích lze čísla nahradit libovolným symbolem, nechal nás vypočítat legendární příklad slepice lomeno deštník plus hříbeček lomeno kočička.

Jeden takový jeho oblíbený žertík způsobil, že jsme si jako žák a pedagog navzájem uštědřili důležitou lekci.

Když pan profesor Čajan zjistil, že se do středoškolských učebnic fyziky zřejmě nedopatřením zatoulal jeden mimořádně obtížný příklad a navíc s tiskovou chybou u výsledku, vyhlásil ve svých třídách žertovnou výzvu: kdo to vyřeší, automaticky dostane na vysvědčení jedničku. Přestože tento slib opakoval žákům řadu let, nikdo to nedokázal.

A možná se o to ani nikdo nepokusil, protože ten příklad provázela podobná pověst jako gordický uzel.

Jako humanitně orientovaný student jsem býval ve fyzice na propadnutí. Vyhecovala mě ale Čajanova jistota, že na ten příklad nikdo z nás nemá, tak jsem přijal hozenou rukavici. Rozhodl jsem se fyzikáře před celou třídou usvědčit, že s tou jedničkou na vysvědčení kecá.

Vzhledem ke svým dosavadním ošklivým známkám z písemek a zkoušení jsem byl přesvědčen, že mi žádný příčetný pedagog nemůže opravit zaslouženou čtyřku na jedničku. S kamarádem vysokoškolákem jsme nad tím komplikovaným příkladem na pomezí fyziky a chemie strávili dva týdny intenzivní práce, ale nakonec jsem všechno pochopil.

Kromě samotného řešení bych dokázal detailně vysvětlit i veškeré souvislosti.

Profesor Čajan na mé písemné řešení dlouho zíral, ale nijak ho nekomentoval. Na konci roku jsem zase já dlouho nechápavě zíral na své vysvědčení, kde se pololetní čtyřka z fyziky skokově zlepšila na jedničku. Za jediný příklad.

Až dlouho po maturitě jsem se dozvěděl, jak tehdy Josef Čajan musel tvrdohlavě čelit kolegům ve sborovně, aby to mé zázračné zlepšení prospěchu obhájil. Pár let na to jsme si potykali. V mých vzpomínkách Pepa Čajan zůstane především frajer, který dodržel dané slovo, nevyměkl a dotáhl náš furiantský fór až do konce.

Čest jeho památce.