Ať už byla příčina ohně jakákoliv, tuláci jsou rozhodnuti svou klubovnu obnovit. Věří v pomoc veřejnosti, rodin současných členů i těch bývalých. „Jsme nezisková organizace, žijeme jen z dotací od města a děláme to jako koníčka. Oddílem prošly za pětadvacet let stovky lidí, takže prosíme všechny sympatizující o jakoukoliv pomoc,“ řekl vedoucí oddílu Milan Makovický, mezi členy řečený Cvrček.

Po městě už visí letáčky s kontakty a žádostí o podporu. Vagon bude potřebovat novou podlahu, strop, stěnu, okna a okenice, dovnitř nejnutnější nábytek, nové nástěnky a další vybavení. Klubovna Tuláku za bruntálským lomem směrem na Mezinu zatím odolala nejrůznějším pokusům nenechavců. Je o samotě mezi potokem a lesem a několikrát do roka se zde někdo pokouší vylomit okenice a vypáčit dveře. Kromě drobných šrámů a rozbitých oken ale vagon vše přečkal.

„Je to taková nostalgie mít klubovnu a spát ve vagonu. Po revoluci se dal sehnat za deset patnáct tisíc a je v podstatě nezničitelný. Tedy až na požár,“ zažertoval Makovický.

Naštěstí oddíl nepřišel o své nejcennější symboly. „Vlajku jsme zachránili, kroniky jsou lehce ohořelé, ale jen po stranách, takže teď vypadají notně historicky,“ konstatoval Makovický. Druhou základnu má Tulák v Dlouhé Stráni, kde má oddíl druhý vagon. Právě tam má počátkem týdne začít letní tábor.

Letos slaví oddíl Tulák pětadvacet let své existence. Oddíl má nyní třicet členů, za dobu jeho existence jím prošly další desítky dětí, dnes již dospělých. Mezi ně patří třeba i současný vedoucí oddílu Makovický, jenž mezi členy přivedl i svou dceru. „Jezdíme na vodu, do přírody, snažíme se, aby děti dělaly něco užitečného. Učíme se morzeovku, uzlování, poznávat květiny, v dnešní době internetu taková činnost už moc neláká, ale my jdeme pořád dál,“ konstatoval Milan Makovický.

Kdo má zájem oddílu Tulák nějak pomoci, může se spojit s vedoucím oddílu na telefonním čísle 604 212 056.