Rakousko bylo za vlády císařovy matky postupně oslabováno. Po válce s pruským králem Bedřichem Velikým ztratilo roku 1742 téměř celé Slezsko a s ním i polovinu Krnovska. V roce 1778 ve válce o dědictví v Bavorsku přišlo o léna České Koruny v této zemi. Bojovalo se i v blízkosti Krnova. U Kostelce došlo 24. října 1778 k rozsáhlé bitvě mezi rakouským a pruským vojskem. Skoro celý tehdejší Kostelec shořel.

Na 16 tisíc pruských vojáků obsadilo Krnov, a sám pruský král vjel do města 2. listopadu. Velkou vojenskou posádku museli Krnované vydržovat a živit celou zimu.Byly to těžké časy. Zchudlí měšťané se těšili, až na jaře aspoň skromně oslaví velikonoční svátky. Netušili, že ta nejhorší tragédie Krnov teprve čeká.

Na velikonoční neštěstí se vzpomínádodnes

Nevěděli, že velikonoční neštěstí bude tak hrozné, že se na ně bude vzpomínat ještě po staletích. Na Zelený čtvrtek 1. dubna 1779 svátečně vystrojení měšťané sledovali, jak před půl devátou dopoledne vypochodovala celá pruská posádka včetně dělostřelců s kanóny a s vozy se střelným prachem z hradební brány ven na vojenské cvičiště za městem. Jen v minoritském klášteře zůstala malá skupinka vojáků.

Asi za hodinu byl poprvé spatřen dým a oheň, který se podporován větrem rychle šířil ze tří středisek současně. Ze střechy kláštera, z vojenského lazaretu na Vodní ulici a ze stájí pro koně. Většina krnovských domů byla ještě ze dřeva a jejich šindelové střechy mnozí majitelé natírali olejem, aby prodloužili jejich životnost.

Na spálené město se jel podívat i císař

Hlavním ohniskem požáru byl klášter, ale v krátké době už hořely všechny okolní domy, kostely, radnice i zámek. Jen kostelu svatého Ducha se oheň nějakým zázrakem vyhnul. Probořila se klenba kostela svatého Martina a jeho zvony se roztavily. Lidé přišli o všechno a nenávratně byla zničena umělecká díla obrovské hodnoty. Shořely sochy, obrazy i cenné listiny.

Josef II. se svým doprovodem si prohlédl spálené město při procházce ulicemi i ze Cvilína. Podle svědků prohlásil, že tak hrozné spáleniště ještě nikdy neviděl. Prý i zaslzel. Císař věnoval na obnovu města 300 zlatých. Pak krnovský děkan Blumenwitz žádal u císařského dvora o větší pomoc. Bylo tak získáno 40 tisíc zlatých, a další příspěvky věnoval olomoucký arcibiskup a několik dobrodinců.

Město Krnov, o kterém svědkové velkého požáru tvrdili, že nemůže být po takové katastrofě již nikdy obnoveno, se postupně stavělo znovu. Muselo rozprodat velkou část svého majetku – dvory, pole, louky a lesy. Zůstala mu jen část původního vlastnictví. Byla ustavena vyšetřovací komise, aby zjistila příčinu obrovského požáru a našla viníka. Nedospěla však k žádnému výsledku. Krnované byli pevně přesvědčeni, že oheň vypukl vinou pruské vojenské posádky, která opustila město po uzavření Těšínského míru. Letos uplynulo od této katastrofy 230 let

Vladimír Blucha