Výjimečné ocenění Post urbem conditam odhlasovali bruntálští zastupitelé občanovi Petru Beckovi. Cenu udělovali zastupitelé historicky poprvé jako projev uznání za hrdinovy činy během druhé světové války a za zásluhy na rozvoji města Bruntálu.

Petr Beck se narodil v Bruntále v předválečném období a mimo roky, jež nuceně strávil coby vyhnanec ze Sudet v ghettu v Terezíně a koncentračním táboře v polské Osvětimi, kde přišel o matku a bratra, je s městem spojen jeho celý život.

Petr Beck přežil šťastnou náhodou také pochod smrti v roce 1945 a následně se připojil k Rudé armádě, po jejímž boku se zúčastnil osvobozování tehdejšího Československa.

Na květnovém slavnostním zasedání zastupitelů k sedmdesátému výročí ukončení nejkrutější a největší světové války se dostalo ocenění i další válečné veteránce Jarmile Pösslové.

„Tato statečná žena prožila válečná léta v rodných Nemochovicích na Vyškovsku, kde v okolí vesnice působily partyzánské skupiny a rodina paní Pösslové jim pomáhala. Pomáhala i samotná Jarmila Pösslová, a jak říká, bylo to pro ni naprostou samozřejmostí," řekl těsně před předáváním ocenění veteránům bruntálský starosta Petr Rys.

Do plynových komor

Petr Beck na zasedání zastupitelům prozradil, že se po válce do Bruntálu vrátil, v roce 1950 se tu oženil. S manželkou Ludmilou měli dvě dcery, ve městě se narodila také jeho vnoučata.

„Město Bruntál, kde míval můj otec lékařskou praxi, musela naše rodina opustit v důsledku Mnichovské dohody v roce 1938. Odstěhovali jsme se do Rožnova pod Radhoštěm, kde jsme ale dlouho nepobyli," vzpomínal Petr Beck.

Rožnov pod Radhoštěm býval totiž lázeňským městem, kde nacisté Židům zakazovali bydlet. Následně rodina přesídlila do Prostějova a tam se Petr Beck začal učit elektrikářem, což mu zachránilo život. V roce 1942 rodinu transportovali z Olomouce do Terezína. Tím to ovšem neskončilo. V říjnu roku 1944 rodinu odvezli nacisté do Osvětimi.

„V Osvětimi jsem moji maminku a mladšího bratra viděl naposledy, protože byli dáni ihned po příjezdu do plynových komor a do krematoria. Můj otec a já jsme měli to štěstí, že jsme se dostali do pracovního tábora," uvedl oceněný hrdina.

Když se v roce 1945 přibližovala Rudá armáda, nacisté zorganizovali takzvaný pochod smrti. Němci se s blížícím se koncem války snažili zahladit stopy po zvěrstvech spojených s koncentračními tábory.

„Kam transporty jdou, to samozřejmě nikdo nevěděl. Šli jsme ve dne v noci, hlídaní esesáky a psy. Tam se mi podařilo zachránit se tím, ač je to neuvěřitelné, že jsem se ukryl mezi mrtvá těla, ležící kolem cesty. Esesáci, tak ti se s nikým nepárali. Kdo nemohl jít dál, tak ho prostě zastřelili a nechali ležet.

Využil jsem situace a lehl si mezi tyto mrtvé lidi. Dodnes je pro mě velkou záhadou, že mě služební psi nenašli," ani dnes nechápe válečný hrdina.

Oběma veteránům aplaudoval vestoje plný sál bruntálského Společenského domu. Aby také ne. Jde o takové osobnosti, díky nimž zažíváme již sedmdesát let bezválečné období.

Zásady čestných občanství a cen Post urbem conditam:Čestné občanství a ceny Post urbem conditam Bruntál udělují zastupitelé města jako projev úcty a uznání osobám, které se zvláště zasloužily o město Bruntál. Ohodnocení Osobnost roku a Osobnost města jsou v kompetenci rady města.