Nauka o motýlech je lepidopterologie. Jiří Urda sice ví o motýlech úplně všechno, ale raději se návštěvníkům představuje jako chovatel motýlů než lepidopterolog. Chov motýlů je totiž samostatná vědecká disciplína, které rozumí jen pár zasvěcených.
Když se návštěvník v Rudné pod Pradědem porozhlédne, jaké zázemí a kolik exotických rostlin potřebují motýli k životu, hned ho napadne: jak to funguje po ekonomické stránce?
“Zatím jsou pro mě motýli jen koníček, ale rád bych to překlopil, aby se z toho jednou stala profese, kterou si vydělám na chleba. Je bezva, že to, co jsem tady v Rudné pod Pradědem vybudoval, nemusím dotovat. Nakoupil jsem kukly motýlů, kteří tady dnes lítají, a pokud se mi podaří je rozmnožit, tak se mi peníze začnou vracet. Samozřejmě to potrvá. Co jsem si našetřil za šest let práce v Rakousku, to už jsem vrazil do motýlů. Hlavní je, že lidí chodí dost, a jsou v rámci svých možností štědří. Jsou přátelští, a já se s nimi rád o radost z motýlů podělím. Procházíme mezi motýly, povídáme si, a je nám při tom dobře. Návštěvníci odchází spokojení, a pokud budou o našich motýlech mluvit a doporučí nás přátelům nebo přijedou znovu, budeme jen rádi,“ představil Jiří Urda svou veřejnou motýlí atrakci.
Zima v Jeseníkách
Do Jeseníků přichází zima brzy. To je pro chov exotických motýlů docela problém. „Mám tu většinou druhy, kterým koncem září přirozeně skončí životnost. Dokud počasí dovolí, nechám to tu nějak dojet do zimy. V květnu už určitě zase budeme v Rudné pod Pradědem v plném provozu. Mělo by to být už v novém velkém motýlím domě. Dodávám materiál do jednoho zábavního motýlího domu v Praze, kde jsme realizovali například osvětlení a rostliny. Když přijdou do Jeseníků vetší mrazy, posbírám svoje motýly a převezu je kolegům do Prahy, kde mají podmínky pro celoroční pobyt. Klimatizaci, regulovanou teplotu, vlhkost a tak,“ vysvětlil Jiří Urda s tím, že zatím má v Rudné pod Pradědem přes třicet exotických druhů, ale výhledově uvažuje také o chovu a rozmnožování motýlů, které známe z naší přírody.
Rozmnožování našich motýlů je stejně náročné jako u exotických druhů. Už chystáme prostředí pro modrásky a ohniváčky. U batolců ještě uvidím. To, co nám tu dnes lítá, jsou převážně druhy Jižní Ameriky. Něco je střední Amerika a mám taky pár Afričanů. Nejméně je tu zastoupená Asie, jen Indonésie a Filipíny. Největší chovatelskou vzácností jsou australští motýli, ale ti tu nejsou. Podle tamních přísných zákonů nesmíte z Austrálie vyvést ani kuklu,“ vysvětluje Jiří Urda.
Latina jako superschopnost
Během svého výkladu Jiří Urda mnohokrát ukáže, že umí latinsky pojmenovat nejen všechny motýly, ale také rostliny, na které kladou vajíčka nebo které ožírají jejich housenky. Latina je jeho vrozená superschopnost. Projevilo se to už v dětství. „Nevím proč, ale nemusím se latinská slova učit. Latina mi leze do hlavy úplně samovolně. Nemyslím latinské věty a gramatiku, ale latinské názvy. Dávají mi prostě smysl. Když třeba vidím, že někde roste houselník citharexylum, hned si vzpomenu, že citha je latinsky kytara a xylum dřevo. Latina mě bavila sotva jsem se naučil číst. Když jsem na základce přešel na druhý stupeň, měl jsem ve třídě čtyřicet nových spolužáků. Zhrozil jsem se: tolik českých jmen si nikdy nemůžu zapamatovat. To se nemůžou spolužáci jmenovat nějak latinsky?“ líčí Jiří Urda jak se u něj přirozený zájem o latinu změnil v lásku k motýlům. "Máme rádi motýle," nemusí být jen planá floskule jednoho politika…
28
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
