Evangelický kostel je po architektonické stránce velmi zdařilá novogotická stavba, která se stala nepřehlédnutelnou dominantou Krnova.

Silným zážitkem byla především cesta vnitřkem 52 metrů vysoké kostelní věže. Vedla po strmých schodištích, ze kterých některé návštěvníky jímala závrať. Postupovali po malých skupinkách kolem zvonu nahoru k obrovskému hodinovému stroji. Je na něm letopočet 1902, což je rok, kdy byl krnovský evangelický kostel postaven.

Prosvětlený ciferník každý zná jako ozdobu nočního Krnova, ale mnozí návštěvníci poprvé v životě dostali šanci prohlédnout si ho také zevnitř. Pro některé Krnovany bylo překvapením, že evangelický kostel skrývá velký zvon, protože jeho zvuk ještě nikdy neslyšeli.

„Nastavení zvonu na automatické vyzvánění by stálo asi 40 tisíc korun, ale pro nás je v současné době prioritou, aby nám do kostela nezatékalo střechou. Zatím je možné jen ruční zvonění, ke kterému slouží lano. Zvoní se u nás minimálně, takže dnes má zvon spíš funkci dekorace nebo památky, která je úzce svázána s historií kostela,“ představil zvon kazatel evangelického sboru Radovan Rosický.

„Volej z ciziny, volej domů, do Otcovského domu,“ hlásá německý nápis na zvonu, který je přeložen do češtiny na sousední tabulce. Celá cesta na věž je lemována nápisy, které zbožným návštěvníkům dávají podněty k zamyšlení při stoupání nekonečným schodištěm.

Historii evangelického kostela i jeho zvonů představil veřejnosti historik Dalibor Zlomek

Za první světové války byly z tohoto kostela odebrány všechny tři zvony pro válečné účely. Krnovští evangelíci si v meziválečném období pořídili tři nové bronzové zvony, ale v roce 1942 byl velký a střední zvon opět odebrán pro válečný průmysl. V době výstavby patřil tento kostel evangelické církvi augsburgského vyznání, v roce 1923 byla potvrzena změna na nového majitele - Německou evangelickou církevní obec v Krnově. Když po válce německý sbor zanikl v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva, stal od roku 1945 kostel majetkem Českobratrské církve evangelické. Kostel i faru původně užívala společně s Církví československou husitskou, než si v roce 1961 zakoupila nový vlastní sborový dům.

Evangelický sbor v Krnově vznikl oddělením od Opavy a stal se pobočkou Bruntálu. V roce 1901, po třech desetiletích své existence, začal krnovský evangelický sbor se stavbou kostela "spoléhaje na milost Boží a na účinnou bratrskou pomoc spoluvěřících," jak se píše v kronikách. Pozemek pro stavbu kostela byl zakoupen od knížete Lichtensteina. Projekt byl vypracován ve firmě stavitele Ernsta Latzela, která stavbu také realizovala. Plány kostela nakreslil vlastně architekt Blasch, který byl tehdy u Latzela zaměstnán. Současně byla postavena budova evangelické fary, ve které dnes sídlí krnovské oddělení policie ČR.

V roce 1903 byl krnovský kostel slavnostně otevřen a posvěcen. V té době měl sbor měl 700 členů, ale Krnov stále ještě neměl svého vlastního duchovního. Na bohoslužby dojížděli bruntálští faráři. Až o rok později se služby v Krnově ujal jako první vikář August Urban. Krnovský sbor byl prohlášen za plně samostatný až výnosem c.k. vrchní církevní rady ve Vídni v roce 1909. Pod krnovský sbor přešlo Úvalno, Býkov, Dubnice, Chářová, Brantice, Kostelec, Ježník a Chomýž, takže se počet členů krnovského sboru zvýšil na tisíc.