Chroustci se špatně orientují a létají nemotorně, takže často narážejí do různých předmětů. Padají na zem i do vody, kde se utopí. Pro kočky i psy je srážení chroustů za letu vítaná hra a rozptýlení. Chroustí rojení provází silný bručivý zvuk v korunách stromů, jako kdyby se v nich uhnízdil zatoulaný včelí roj nebo sršni.

Chroustek pro člověka není nebezpečný, ale bývá to nepříjemné, když se zaplete do vlasů. Svým hlučným letem někomu připomíná dron. V některých regionech si proto vysloužil přezdívku bombarďák.

ŠKODÍ, ALE JEN UMÍRNĚNĚ

Chroustek letní se začal z naší přírody postupně vytrácet, zřejmě vlivem nadužívání zemědělské chemie. Jeho masivní návrat v současnosti může být signálem ozdravení životního prostředí, ale také průvodním znakem klimatických změn. Všežravý chroustek je sice z pohledu zahradníků a lesníků škůdce, ale populaci přirozeně korigují predátoři jako ježci, ptáci, střevlíci nebo krtci. Dospělý chroust i chroustek sice žijí jen několik letních dnů až týdnů, ale před tím několik let strávili vrtáním v hlíně jako ponravy.

Přestože na Krnovsku a Osoblažsku je výskyt chroustků letních letos obzvlášť masivní, v jiných regionech jsou jejich rojení skromnější. Ponravy okusují kořínky stromů, většinou rozsáhlejší škody nezpůsobí. Jednak jsou permanentně pod tlakem predátorů, ale hlavně nejsou specializovaní na monokultury hospodářských rostlin, takže zahradníci i sadaři znají daleko nebezpečnější hmyzí škůdce.

CHROUSTÍ POLÉVKA

Naše babičky chroustky sbíraly, aby je předhodily drůbeži jako pochoutku. Chrousti jsou jedním z mála hmyzích druhů, které našly uplatnění v tradiční české kuchyni.

V roce 1937 vydala kuchařka Luisa Ondráčková knihu receptů, ve které nechybí ani návod na českou chroustovou polévku. Když jsou chrousti dostatečně provaření s kořenovou zeleninou a kmínem, vývar se scedí a polévka se dokončí zelenou petrželí, vejcem a smetanou. Naproti tomu například ve francouzské kuchyni se konzumuje nejen chroustí vývar, ale také samotní chrousti zbavení krovek a nožiček.