Neznámá zamilovaná dáma si před desetiletími dala velkou práci, než most vyzdobila tímto romantickým nápisem. Nápis obřími písmeny na mostní konstrukci byl čitelný už z dálky, a tak se spontánně stal lidovým pojmenováním mostu.

Před více než deseti lety přejel po tomto mostě vlak naposled. Mířil ke krnovskému nákladišti dřeva. Dřevozpracující závod u hranic na Petrovické ulici už dávno patří minulosti, takže celá železniční vlečka ztratila svůj smysl.

Násep zarůstal křovinami a o pražce, koleje i most se začala zajímat skupina bezdomovců tábořící za městem. Ti z mostu vzali všechno, co se dalo odšroubovat a odvézt na dvoukoláku. Po nich se na most vrhly organizované party sběrových zlodějů s autogeny a náklaďáky. Zloději šrotu postupně most ohlodali jako mravenci, takže z něj zbylo jen torzo. Jen legendární nápis Miluji Pepu kupodivu odolával korozi i všem nájezdům sběrových band.

Z mostu postupně zmizelo vše postradatelné včetně pochůzných ploch, takže šplhání po holé konstrukci druhou stranu řeky se stalo vyhledávanou adrenalinovou zábavou teenagerů. „Odstranění železničního mostu si zajišťují České dráhy a Správa železniční dopravní cesty. My jako správce toku jsme se k záměru pouze vyjadřovali v tom smyslu, jak se musí při provádění demontáže mostu předcházet znečištění řeky a v jakém rozsahu lze provádět zásahy do koryta,“ uvedla mluvčí Povodí Odry Šárka Vlčková.

Jakým způsobem lze bývalou železniční trať po odstranění mostu využít v budoucnu, řešil v novém územním plánu Krnova Bedřich Nečas, odborník na dopravu. „Vyvýšený násep, po kterém vedla železnice, je přímo ideální pro cyklostezku s vyhlídkami do krajiny. Otázkou je, zda si taková stezka najde své klienty, když nespojuje žádné důležité cíle. V současnosti už ale mnohá města budují pro cyklisty kondiční okruhy, které nemusí vést odněkud někam a mají třeba tvar osmičky. V novém územním plánu navrhujeme pro tuto parcelu funkci veřejná zeleň, která nevylučuje budování cyklostezky nebo nějaké podobné rekreační trasy. Navrhujeme, aby se násep nerozkouskoval na menší části, ale zůstal zachován v současné podobě jako jeden liniový pozemek,“ uvedl Nečas.

Od vybudování trati v roce 1873 tudy jezdily vlaky z Krnova až do polských Hlubčic (polsky Glubczyc). Trať ve správě Pruských státních drah sloužila k vývozu zboží z průmyslového Krnova a k dovozu surovin, například dolnoslezského uhlí. Přeshraniční železniční spojení se dočkalo vzniku samostatného Československa a sloužilo nákladní i osobní dopravě také během války. Po válce zde již nebyl provoz obnoven. Příčinou byl pokles produkce místního průmyslu a snahy komunistického režimu omezit pohyb osob přes hranice států.

Přesto trať byla dlouho udržována v provozuschopném stavu, protože v plánech rudé armády tato spojnice měla strategický význam pro případné vojenské transporty. Na území Česka z mezistátní trati zbyla krátká vlečka do cihelny a k nákladišti dřeva, na polské straně až do 70. let fungovala osobní železniční doprava do zastávky Pietrovice Glubczyckie. Na nádraží v polských Glubczycích byl zcela zastaven provoz v dubnu 2000. Dnes bývalé kolejiště zarůstá stromky na české i polské straně.