Pan Bláha žije v Moravskoslezském Kočově od roku 1946. „To pole nám kdysi patřilo, pak je vzaly státní statky a nám se vrátilo v restituci. Studánku pamatuji, kdysi z ní dokonce brali vodu pro statky. Dokud jsme tu orali koníčkama, tak byla v pořádku. Pak sem vjely traktory a to byl její konec. Ze studánky po čase zůstala jenom taková mokřina, nemohl jsem se na to dívat. A tak jsem se rozhodl studánku obnovit.“
Pro jistotu se obrátil na úřady, ty ovšem proti jeho úmyslu neměly žádné námitky. Tak se pustil do práce. „Studánka byla úplně zničena. Na jejím místě dokonce rostla vrba, kterou jsem musel vytrhnout. Při tom se ale narušily základy a přibylo mi práce. Ale zase se to lehce kopalo,“ řekl muž. S opravou začal na podzim předloňského roku a snaží se dodržovat původní pracovní postupy a užívat původní stavební materiály. Studánku proto staví z kamenů a utěsňuje je jílem.
„Práce jde pomalu. To víte, peněz není nazbyt a nikdo mi na to nic nedá. Jak ušetřím nějaký ten groš, tak něco koupím, a tak to jde pořád dokola. Kolikrát se mi lidi smějou, co to tam ten dědek blbne. Jde to sice pomalu, ale myslím, že na podzim bych mohl být hotov,“ svěřil se František Bláha a dodal: „Já si myslím, že takové věci by se měly dělat, a kdo je udělá, když ne my starší. V naší generaci je ještě cit a chceme, aby podobné věci nezanikly. No a taky si ještě pamatujeme, jak to tady kdysi vypadalo. Naše děti a vnuci už to nepamatují a ani kdyby chtěli, tak to do původního stavu neuvedou.“
