Někdejší Sudety netvoří jen města a obce, odkud bylo po válce odsunuto německé obyvatelstvo a dosídleno převážně sociálně slabými ze všech koutů republiky. Ale také pustá krajina, v níž jen staré zídky, pár ruin a ovocné stromy dávají tušit, že tady kdysi pulsoval život.
Jen na Jesenicku lze nalézt dvacítku zcela zaniklých osad a čtyřicet téměř zaniklých, některé s velmi poetickými názvy jako Johanka, Pavlínka nebo Annín.
Vzpomínky na ně postupně ožívají zachraňováním drobných památek – křížků, božích muk, pramenů či kapliček.
„Těch osad bývalo spousta. Lidé žili rozesetí v krajině, dnes jsou hlavně ve městech,“ přibližuje Tomáš Hradil. Šéfuje Hnutí Brontosaurus Slezsko, které v oblasti koordinuje obnovu a péči o zaniklé památky.
Jednu z nich si před deseti lety vyhlídli Silvie Svatá s manželem. Tehdy z kaple svatého Josefa zbývaly jen pobořené obvodové stěny. A to bylo kromě pár kousků zdiva také to jediné, co zbylo ze zaniklé sudetské osady Annín u Kobylé nad Vidnavkou asi dvacet kilometrů od Jeseníku.
Když odtud byli po válce odsunuti němečtí obyvatelé, žilo tam 110 lidí ve 26 domech.
„K objektu jsme přišli s manželem úplně náhodou. Hledali jsme místo pro venkovské bydlení, kde by tři kilometry široko daleko nic nebylo. Nakonec jsme objevili a koupili kapličku se zahradou a vedle toho stavební parcelu,“ vypráví Svatá.
S manželem bydlí v České Vsi u Jeseníku a vyrábějí a prodávají konopné výrobky. A stala se také předsedkyní Spolku pro obnovu kaple svatého Josefa.
S pomocí přátel a známých se jim postupně povedlo obnovit zdivo i štít, sakristii, budovu zastřešit, vsadit okna, dveře a zevnitř omítnout.
V březnu letošního roku položili dlažbu, zbývá jen venkovní omítka. Na tu však momentálně nejsou peníze. Ty skládají z nejrůznějších darů a v renovaci utopili také hodně vlastních prostředků. Tolik, že místo vlastního bydlení na zakoupené parcele zatím měli jen na mobilní domek.
close
info
Zdroj: Spolek pro obnovu kaple svatého Josefa
zoom_in
Obnova kaple svatého Josefa v zaniklé sudetské osadě Annín na Jesenicku.
„Když máme nějaké volné peníze, vrážíme je do kapličky. Ale až dokončíme podlahu, možná už to prohlásíme z naší strany za dostatečné,“ rozvažuje žena.
V obnovené kapli pořádají výstavy obrazů, zpívání koled nebo také setkání rodáků z okolí.
„Přijel i jeden německý rodák přímo z Annína. Šlo o dojemné setkání. Když tu byl v šedesátých letech, zjistil, že osada zcela zanikla, a odvezl si z ní na zahradu kámen. Nyní poprvé zažil, že ho tu někdo aktivně vítá,“ líčí Svatá.
Jako by se v krajině něco uzdravilo
Dávat většinu peněz do ruiny kapličky v pusté krajině dává Svaté smysl.
„Nedělám to ani kvůli zachování minulosti, ani kvůli budoucnosti, aby po mně něco zbylo. Dělám to pro přítomnost, baví mě to. Spojilo to spoustu lidí dohromady,“ vysvětluje.
Kaple také přinesla nový cíl pro návštěvníky. „Najednou mi každý druhý člověk říká že je to jeho oblíbené místo, kam o víkendu chodí,“ popisuje se Svatá.
Nicméně se setkala i s názory některých místních, že dřív měli klid a nyní sem bude pořád někdo chodit.
„Ostatně i my si teď s manželem říkáme, zda nekoupíme pozemek v úplně jiné zaniklé vesnici, když jsme chtěli tu samotu,“ usmívá se předsedkyně.
Podle Hradila jsou lidé na Jesenicku zvyklí na klid, neboť oblast leží daleko od velkých měst.
„Dnes už je Jesenicko profláklejší. Ale nutně to nemusí souviset s obnovou památek v krajině. Lidé více utíkají z měst do hor. Tento trend se prohloubil hlavně za covidu. A někdo, kdo tu chtěl bydlet na samotě, to může hůře snášet,“ vypráví.
close
info
Zdroj: DENÍK/Petr Krňávek
zoom_in
Tomáš Hradil, předseda Hnutí Brontosaurus Jeseníky.
Šéf Hnutí Brontosaurus Slezsko vidí v obnově zaniklých památek rovněž péči o historii. Pro člověka je podle něj důležitá, protože mu dává rozhled a souvislosti.
„Obnova památek pozvedá krajinu a také vztah lidí k okolí. Když nějaké místo obnovíme, úplně se rozzáří. Jako by se v krajině něco uzdravilo,“ uzavírá.
