Není. I nadále smí přechovávat drogy pouze ti, kterým to dovoluje zákon (například lékárny, laboratoře, zdravotnická zařízení). Všechno nezákonné jednání ale není trestným činem. Pokud vaše jednání nedosáhne ve svém rozsahu a množství požadované v trestním zákoníku, spácháte tím přestupek, kde můžete dostat pokutu až patnáct tisíc korun.

Současná právní úprava pouze přinesla upřesnění (v paragrafech 283 až 287 trestního zákoníku) jednotlivých forem tohoto nelegálního jednání.
Fakticky rozděluje drogy na takzvané měkké a tvrdé, ale takové rozdělení je pouze při jejich držení či pěstování pro vlastní potřebu. Zde je trestnost jednání při dosažení množství drog větším než malém.

Pro vás je důležité, že držení takzvaných měkkých drog je dle paragrafu 284 trestního zákoníku postihováno mnohem mírněji než u drog tvrdých. Přesto pouhé držení konopí pro vlastní potřebu v množství větším než malém je trestné. Podle rozsáhlosti této trestné činnosti je možné být ohrožen sazbou až osm let odnětí svobody a za nedovolené pěstování konopí pro vlastní potřebu v rozsahu větším než malém (paragraf 285 trestního zákoníku) až pět let.

Ve všech ostatních případech – to je přechovávání, výroby, vývozu, dovozu, nabízení, prodeje, zprostředkování drog, již zákon drogy na tvrdé a měkké nerozlišuje. Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními jedy jsou v závažných případech trestné jako vražda. Například poskytnutí drogy dítěti mladší čtrnácti let již pachatele ohrožuje sazbou mezi dvěma až osmi roky odnětí svobody. V případě, že pachatel způsobí svým jednáním smrt, nebo provozuje obchod s drogami s úmyslem získat prospěch velkého rozsahu, dostane trest v rozmezí deset až patnáct let odnětí svobody.

Nechci, aby tento článek byl návodem, jak se co nejlépe vyhnout trestnímu stíhání, proto nebudu psát, jaké množství a kterého druhu drogy je držení ještě přestupkem a kdy jste postižitelní již dle trestního zákoníku. Drogy je třeba potírat v jakémkoliv množství, protože způsobují životní tragédie nejen u samotných narkomanů, ale i jejich rodinných příslušníků, kteří se často musí dívat, jak z nadaného dítěte se postupně stává životní troska, za kterou se musí stydět.

JUDr. Miroslava Hustáková