Desítky domů a statků, které tvořily Pelhřimovy, byly po válce úplně srovnány se zemí. Po malebné obci zbyly jen dva domy a jedna z nejcennějších památek Osoblažska: kostel sv. Jiří z 13. století.

Opuštěný kostel byl už dlouho v havarijním stavu, ale když se mu navíc před pár lety pod tíhou sněhu zřítila střecha, nikdo by už na jeho záchranu nevsadil ani zlámanou grešli. Jeho současný stav je malý zázrak. Má nejen novou střechu, ale i zbrusu novou šindelovou věž.

Původní vlastník - církev - sotva stíhá udržovat kostely na Osoblažsku, které slouží věřícím. Ruina kostela v zaniklé vsi byla nad jeho síly. Proto církev bezúplatně věnovala pelhřimovský kostel i se hřbitovem ekologické organizaci Hnutí Duha Jeseníky. Ekologové už delší dobu vyzývali veřejnost, politiky i odborníky, aby nedopustili zánik tak významné památky.

„Dnes má náš kostel nový kabát, a já musím poděkovat všem, kteří nám s jeho záchranou pomáhali a pomáhají. Chceme, aby kostel mohl i v budoucnu plnit poslání, pro které byl postaven: aby se v něm lidé setkávali při práci, která je přesahuje,“ s dojetím komentoval novou podobu kostela Ivo Dokoupil z Hnutí Duha Jeseníky.

Duze se postupně podařilo sehnat dost prostředků, aby za dohledu památkářů mohli zorganizovat záchranné práce. Dnes už má kostel nejen novou střechu a věž, ale také nový strop zpevněný železobetonovým věncem.

Pelhřimovský kostel bez střechy: v této době se úvahy o záchraně památky zdály jako utopie. foto: Deník/Fidel Kuba

„Na věž se nám podařilo sehnat 700 tisíc korun, půlku dal kraj a druhou ministerstvo kultury. Byl kompletně vyměněn celý šindelový plášť, všechny prvky z desek i shnilé trámy byly nahrazeny novými. Překvapilo nás, že se ve věži dochovaly kovové části na ukotvení zvonů, protože jsme o existenci pelhřimovských zvonů dosud neměli žádné informace ani důkazy,“ popsal nejvýznamnější letošní práce Ivo Dokoupil z Hnutí Duha Jeseníky.

Dalších 63 tisíc se letos podařilo sehnat prostřednictvím Nadace OKD na opravu venkovních pilířů, které zpevňují statiku kostela. „Nějaké drobné práce v místech napojení střechy a věže se ještě budou dokončovat příští rok, ale jinak se dá říct, že konečně kostel máme v suchu pod střechou. Nejdůležitější záchranné práce skončily, teď přišel čas shánět sponzory na osazení oken, mříží a dveří. Z ruiny se tak definitivně stane památka, za kterou se nemusíme stydět,“ dodal Ivo Dokoupil, který už řadu let organizuje letní tábory dobrovolníků, kteří svou prací chtějí přispět k záchraně kostela.

„Dosud byly na programu práce ve výškách, odborné tesařské, klempířské a pokrývačské úkoly, do kterých se nemůžeme pustit sami. Dobrovolníci mohli jen míchat maltu, uklízet nebo podávat cihly, ale teď, když se přechází do interiérů, bude pro dobrovolníky daleko víc práce. Čekají nás omítky i revitalizace kostela, kterému musíme najít nové využití,“ popsal optimistické vyhlídky pelhřimovského kostela Ivo Dokoupil, který byl hlavním iniciátorem a organizátorem jeho záchrany.