Letošní Noc s Andersenem, kterou Městská knihovna v Krnově uspořádala pro své malé čtenáře v pátek, se nesla v duchu knihy Karla Poláčka Bylo nás pět. Ovšem s jedním velkým rozdílem. Dobrodružství a společnou zábavu zažívalo ne pouhých pět, ale plných jednačtyřicet dětí a osm dospělých.

„Jako vždy měly přednost ty děti, které nocování v knihovně ještě nezažily. Ale protože několik přihlášených onemocnělo, nakonec se dostalo na všechny, kteří měli zájem,“ potvrdila knihovnice Božena Čepová, která pro malé čtenáře spolu s kolegy zábavné bdění i snění v knihovně připravila.

Hlavním cílem letošní Andersenovy noci bylo přiblížit dětem, jak vypadalo před sto lety kamarádství, jak si tehdy malí hráli, kolik fantazie do svých her uměli kluci i holky zapojit, jak se mluvilo či jak vypadal takový koloniál, který se v kouzelné knížce pana Poláčka popisuje. „Udělali jsme pro naše nocležníky takový Bajzův obchod, jmenoval se U dvou koček. Prodávalo se zde ovoce, koření a další podobný artikl. Děti zkoušely, zda vědí, k čemu se třeba koření používá, odkud pochází. Učily se balit papírové kornouty, dostávaly tvrdé bonbóny a obrázek, jako tenkrát,“ pokračovala v popisu Božena Čepová.

Další část noci patřila zábavě. Nocležníci se rozdělili do skupinek a se svými vedoucími si vyzkoušeli některé staré hry. „Chtěli jsme dětem ukázat, jak dokázali jejich předci zapojit do hraní vlastní fantazii. Jak se uměli zabavit s málem. Bez počítačů, televize a jiných technických vymožeností. A kolik radosti si u toho užili,“ vysvětlila Čepová.

A tak se hrály čamrdy, kuličky i čára, skákal panák i roztáčela pravá dřevěná káča. Spolu s výtvarnicí Markétou Charouskovou, převlečenou za sultánku, se děti dostaly i do cirkusu. Díky barvičkám si společně vyrobily trička se slony, která ve tmě dokonce svítila. Hrály se kvízy, dešifrovaly texty i hledaly současné výrazy pro dávná slova.

Co je například „prauda“ poctiví a pozorní čtenáři uhádli hned. Celý náročný večer měla ukončit procházka nočním městem a poslání opravdického pohledu rodičům. Pohledy sice děti napsaly, ale do schránky s nimi už šly kvůli dešti jen samy knihovnice. Děti s knížkou zalezly do pelíšků, ale za pár minut už tvrdě spaly, možná se zdály sny o nových kamarádech z nestárnoucí knížky.