Šťastná náhoda napomohla identifikaci obrazu beze jména, který byl uchováván v depozitáři Muzea Novojičínska. Nikdo neměl tušení, kdo je na něm namalován a jak souvisí s historií zámku ve Fulneku, odkud byl do depozitáře přivezen. To vše se změnilo teprve před několika dny.

„Chodil jsem kolem toho obrazu už dvacet let, nebyl nikdy identifikován, neměl nápis, svou historii ani původ. Máme ale na zámku zrovna výstavu fulneckého rodáka Františka Kledenského, který nemaloval jen stavby a budovy, ale také namaloval i tento obraz a poznamenal si, o koho se jedná,“ vysvětlil kastelán kunínského zámku Jaroslav Zezulčík.

Kresba mu přišla povědomá, a tak se šel na originál podívat ještě jednou do muzea. „Říkal jsem si, že toho člověka už jsem někde viděl. Když jsem byl v depozitáři, vyfotil jsem si člověka na obraze, a až jsem se vrátil do kunínského zámku a srovnal je, tak se mi to propojilo…,“ dodal Zezulčík.

František Kledenský si k obrazu poznamenal: na portrétu je vyobrazen poslední majitel zámku ve Fulneku, Josef Václav, hrabě Bruntálský z Wrbna. Hrabě žil v letech 1738 až 1819. Během svého života se snažil spravovat statky rodiny, bohužel nepříliš šťastně.

„Po celé generace se na fulneckém panství vytloukal klín klínem, a tak roku 1788 bylo po předchozím zrušení institutu svěřenectví ze strany císaře přikročeno k prodeji panství,“ vysvětlil Zezulčík. Koupil jej opavský obchodník a zbohatlík Karel Antonín Čejka z Badenfeldu.

„Hrabě Josef Václav Bruntálský z Wrbna se tak stal posledním majitelem fulneckého zámku a panství z rodu Wrbna a v době své smrti roku 1819 i posledním z Wrbna z fulnecké větve rodu. Jeho děti jej nepřežily a zemřely v útlém dětství. Pokračovatelem rodu se stala větev pánů z Wrbna v Hořovicích, později v Jaroměřicích,“ zmínil kunínský kastelán s tím, že tato větev vymřela po meči po roce 1970.

Kdo byl Josef Václav hrabě Bruntálský z Wrbna

Neuvěřitelná náhoda pomohla k identifikaci obrazu neznámého šlechtice uloženého v depozitářích Muzea Novojičínska. Je jím hrabě Josef Václav hrabě Bruntálský z Wrbna (1738 až 1819). Hrabě, zobrazený na plátně, se narodil roku 1738 jako syn hraběte Václava Michala Bruntálského z Wrbna, příslušníka starobylého moravskoslezského rodu, majitele fulneckého majorátu a jeho manželky Eleonory hraběnky z Mansfeldu.

Po předčasné otcově smrti roku 1755 za nezletilého Josefa Václava a jeho sestru Eleonoru vedla ovdovělá matka Eleonora, podruhé provdaná hraběnka Kottulinská. Mladý hrabě se správy statků ujal již roku 1761, oznámil chystané změny v organizaci řízení, jak se ale ukázalo, jeho hospodaření nebylo vůbec šťastné a pokračovalo v tradici jeho předchůdců, kteří fulnecký statek neúměrně zadlužovali.

Vedly k tomu válečné události a škody, spáchané na panství, především však nádherymilovný život hrabat Wrbnů, zastávajících vysoké úřady u císařského dvora ve Vídni a u zemských úřadů. Fulnecký zámek, ač byl hlavním wrbnovským sídlem a sídelním městem jejich majorátu, nebyl rodinou příliš obýván. Přesto zde Wrbnové zaměstnávali řadu sloužících, mimo jiné granátníky, oděné do uniforem v rodových wrbnovských barvách (modré a žluté) či zámeckého ohňostrůjce.

Největší atrakcí celého Fulneku však byla zámecká zahrada ve francouzském stylu, která se nacházela nad zámkem, udivující svou fontánou vystřikující vodu do neuvěřitelné výšky. Krátce po nabytí zletilosti roku 1760 se hrabě Josef Václav Wrbna oženil Marií Annou princeznou z Auersperga (1743 až 1816), dcerou knížete Jindřicha Josefa z Auersperga, blízkého přítele císaře Františka Štěpána a vrchního štolby a vrchního komořího na císařském dvoře.

Také hrabě Josef Václav zastával vysoké úřední posty říšského dvorního rady, císařského komořího, jeho maželka se stala vychovatelkou dědičného prince a budoucího císaře Ferdinanda. Aby se pokusil zastavit úpadek a zadlužování fulneckého majorátu, rozhodl se roku 1776 hrabě Josef Václav statek pronajmout znojemskému královskému soudci Janu Felixi Herdymu (s jeho dcerou Antonií se pak roku 1792 ve Znojmě oženil slavný reformátor moravského školství pocházející ze známého fulneckého obchodního domu František Ignác Mehoffer).

Úpadek a zkázu wrbnovského hospodářství se však zastavit nepodařilo. Po celé generace se zde klín vytloukal klínem, a tak roku 1788 bylo po předchozím zrušení institutu svěřenectví ze strany císaře přikročeno k prodeji panství. Jeho novým majitelem se stal pravý opak rozhazovačného šlechtice: úspěšný opavský obchodník a zbohatlík, „novodobý Harpagon“, jak byl svými současníky líčen, Karel Antonín Čejka z Badenfeldu.

Hrabě Josef Václav Bruntálský z Wrbna se tak stal posledním majitelem fulneckého zámku a panství z rodu Wrbnů a v době své smrti roku 1819 i posledním Wrbnou z fulnecké větve rodu. Jeho děti jej nepřežily a zemřely v útlém dětství. Pokračovatelem rodu se stala wrbnovská větev na Hořovicích, později na Jaroměřicích, která vymřela po meči po roku 1970.

PhDr. Jaroslav ZEZULČÍK, kastelán zámku Kunín