Nejinak je tomu i na Bruntálsku, kde k poslednímu únorovému dni evidoval Úřad práce v Bruntále 3144 žen hledajících zaměstnání. Celkově je zde evidováno 5848 nezaměstnaných, z čehož ženy tvoří 53,8 procenta. Poměr nezaměstnaných žen a mužů je dlouhodobě přibližně stejný. Ženy mezi nezaměstnanými stále mírně převažují a je jich podle statistik úřadu práce 52 až 54 procent.

Ženy také hledají práci mnohem hůře než muži, volných míst je pro ně podstatně méně, a navíc ve velké míře převažují místa v sektoru služeb, jako jsou třeba prodavačky, servírky, pokojské a podobně. „Ač nerad, musím přiznat, že v nabídce zaměstnání jsou ženy poněkud diskriminovány. Volných míst je pro ně skutečně nedostatek a tento problém je dlouhodobý, trvá už řadu let,“ potvrdil složitou situaci ředitel Úřadu práce v Bruntále Milan Horna. „My se snažíme tento závažný nedostatek nějakým způsobem eliminovat - vycházíme ženám vstříc a nabízíme jim i některé méně náročné fyzické práce, zkoušíme prostě takovou pozitivní diskriminaci,“ doplnil ředitel Horna.

Úřadu práce se však daří řešit problém nezaměstnanosti žen pouze omezeně - poměr nezaměstnaných žen a mužů je víceméně stále stejný. Podíl žen sice už neroste, ale přes veškerou snahu ani neklesá. „Ono to není jednoduché, najít si na Bruntálsku práci. Já mám maturitu na gymnáziu a pak jsem si doplnila vzdělání a pracovala jsem jako mistrová odborného výcviku u prodavaček. Pak se to všechno nějak semlelo a zůstala jsem bez práce,“ svěřila se Jitka Smutná z Bruntálu.

„Nějaký čas jsem byla bez práce a nemohla jsem nic najít, i když jsem se snažila. V mezičase jsem se totiž rozvedla, a pokud jsem u zaměstnavatele uvedla, že mám dvě děti, tak rázem ztratil zájem. Pracák mi sice taky něco nabízel, ale jako uklízečka jsem přece jenom pracovat moc nechtěla. Když jsem si už myslela, že i to uklízení budu muset vzít, tak se mi podařilo najít práci v azylovém středisku,“ pokračovala v líčení svého životního příběhu paní Smutná. „Tam se mi líbilo, byla jsem tam spokojená, ale co čert nechtěl - azylové středisko skončilo, a zase jsem byla bez práce a zase jsem nemohla nic najít. To už jsem na to ale byla připravená a nenechala jsem se sklátit depresemi jako dřív. Smířená s osudem jsem chodila, kam mě pracák poslal, a čekala jsem, co bude. Za pár měsíců se objevilo místo pedagogické asistentky a to jsem dostala. Takže teď pracuju na částečný úvazek a jsem se vším v podstatě smířená,“ popsala Jitka Smutná.

Práce na částečný úvazek, v takzvaně nekolidujícím zaměstnání, je tak trochu specifický problém. Tito lidé jsou evidováni na úřadu práce a současně pracují nejvýše dvacet hodin týdně za maximálně polovinu minimální mzdy. Na Bruntálsku tuto možnost využívá celkem asi 560 lidí, z čehož je 330 žen. „My se obáváme, že v tomto systému je skryta práce načerno. Předpokládáme, že je to prostě nelegální práce, kdy má zaměstnanec buď dvě smlouvy, nebo dostává část mzdy přímo do ruky. Naše kontrolní činnost je ale tak omezená, že tento způsob téměř nemůžeme prokázat. Zaměstnavatelé už se v tom naučili chodit, používají způsobů, které bych nechtěl rozvádět, mohl by to totiž být návod pro ostatní. No a opět se to týká především žen, protože je to zase běžné hlavně ve službách,“ posteskl si ředitel bruntálského úřadu práce Milan Horna.

„Lidé si také budu muset zvyknout, že situace se v dnešní době změnila a že kvalifikace, kterou člověk získá v mládí, mu nevydrží celý život. Lidé se budou muset celý život učit a třeba několikrát od základu změnit profesi, rekvalifikovat se. I to se týká zejména žen,“ vysvětlil Milan Horna.

Nic ale není pouze černobílé, a tak i rekvalifikace a vzdělávání mají svá úskalí a nejsou samospasitelné. „Já jsem pracovala jako mistrová v Moravolenu v Bruntále a nikdy by mě nenapadlo, že zůstanu na stará kolena bez práce,“ řekla Františka Fedorová z Leskovce. „No a pak fabriku zrušili a byla jsem, jak se říká, na dlažbě. Šla jsem na pracák, hledala práci, a nic. Když jsem někde řekla, že je mi přes padesát, tak mě nikde nechtěli. Absolvovala jsem rekvalifikaci, chodila na angličtinu, a pořád nic. Už jsem byla pomalu zoufalá, až se mi podařilo uchytit se jako prodavačka v supermarketu. No nic moc to není, ale díkybohu za to,“ dodala paní Fedorová.

Problémy s hledáním zaměstnání tedy mohou mít jak mladé maminky, tak i ženy před důchodem. Největší problém je zřejmě to, že volných pracovních míst vhodných pro ženy je trvalý nedostatek.