„Heliodor Pika byl bratr mého otce. Krnováci nejspíš znají mého tatínka Matěje Piku z finančního úřadu. Na tatínka byl v roce 1938 vydán zatykač, protože byl náčelníkem Sokola a jeden Čech ho udal Němcům. Stačil utéct, a skrýval se do konce války s pomocí spolužáka. Válku jsme prožili ve strachu, kdy se prozradí, že máme strýčka v Sovětském svazu. Strýc tam začal formovat československé jednotky ještě dřív než Ludvík Svoboda. Jednotky vznikaly z Čechů, kteří uprchli do Sovětského svazu před nacistickou okupací Československa. Doufali, že tam budou v bezpečí, nebo že jim bude umožněno bojovat proti Hitlerovi. Byli ale považováni za špiony a podle toho se s nimi jednalo. Většinou skončili v gulagu. Heliodor Píka je zachránil před smrtí z krutého zacházení, hladu a vyčerpání tím, že je nasměroval do Buzuluku. Ti, kteří měli zkušenost se sovětskými gulagy, nebyli žádoucí ani po roce 1948. Proto při likvidaci třídního nepřítele byli zavíráni a pronásledováni také mnozí příslušníci Svobodovy armády. A generál Pika toho věděl o poměrech v Sovětském svazu a gulazích opravdu hodně. Byl popraven v roce 1949,“ vzpomíná Alexandra Šmiřáková.

Dodnes si pamatuje, jak její tatínek a strýc prožívali změny po komunistickém převratu, kdy se z hrdinů a vážených lidí ze dne na den stávali vlastizrádci a zločinci. „Tatínek varoval strýčka, ať nezůstává v Československu, protože mu už jde o život. Strýc říkal: dlouho jsem bojoval, abych tuto zem osvobodil, a teď už z ní utíkat nebudu. Jsem Čech a zůstanu doma. Už před svým zatčením pochopil jaká je jeho situace. Doslova nám řekl: je to tak špatné, že mě můžou kdykoliv pověsit. Sestavují si proti mě falešná obvinění, ze kterých se nemůžu obhájit. Doktor Vaš připravil 42 falešných protokolů tak, aby obvinění vydalo na velezradu a trest smrti,“ dodala Alexandra Šmiřáková, která se s komunistickým prokurátorem Karlem Vašem setkala při rehabilitaci Heliodora Píky.

Píkova rodina má trpkou zkušenost s tím, jak v rozhodující chvíli všichni ztratili paměť. „Teta šla za Ludvíkem Svobodou a prosila ho: vy přece manžela znáte, přimluvte se za něho, vždyť dostal trest smrti. Svoboda řekl: já toho člověka neznám. To byl výrok, na který nikdy nezapomeneme. Když mělo dojít k popravě, přišli k mojí tetě, aby vydala všechny strýčkovi věci včetně uniformy a vyznamenání, a nařídili jí, že se musí z Prahy odstěhovat. Tělo Heliodora Píky nám odmítli vydat. Až 50 let po popravě měl strýček pohřeb. Podle výzkumů lebky se podařilo určit, které je jeho tělo ve společném hrobě na Borech. Když jsem byla v roce 1967 s rodiči v Praze sledovat rehabilitační proces, tak doktor Vaš říkal, že nemá v hlavě registraturu, a že si na žádného Piku nevzpomíná. Když mu jako důkaz předložili jeho vlastnoruční podpis na rozsudku smrti, řekl, že ho nemůže poznat a šel si vyměnit brýle. Po každé otázce se místo odpovědi vymlouval, že si nic nepamatuje,“ uvedla Píkova neteř.

Historikové už jednoznačně potvrdili, že komunisté nepopravili generála Heliodora Píku za velezradu, jak zněla oficiální verze, ale protože měl jako šéf československé vojenské mise v Moskvě zmapované desítky sovětských koncentračních táborů i nelidské poměry, které v nich panovaly.

"Píka vlastně nestál o mapování gulagů. Jejich mapa mu v rukou začala vznikat spontánně podle zoufalých dopisů vězněných Čechoslováků, kteří prosili, aby je odtamtud dostal," vysvětluje historik Zdeněk Vališ, který se osobností generála Píky již léta zabývá.