Jaké muzeum chcete vybudovat?

Jako jedinečnou a hlavně kompletní podívanou pro milovníky historického nábytku. Když vidím, že se mým rodičům podařilo zbudovat soukromé dílny, půjde to i s muzeem. Jen je třeba držet se základního pravidla: makat, makat a makat.

Slavíte právě desetiletí od založení sbírky. Který exponát byl vaším prvním?

První židličku jsem koupil v roce 2002 v Opavě. Podle katalogu Thonet se jednalo o polokřeslo číslo 82 v secesním stylu. Mou sbírku netvoří jen nábytek, ale také neméně zajímavé dokumenty, katalogy, mince a jiné předměty spojené s tematikou.

Doplňujete neustále sbírku, nebo již pouze restaurujete tu stávající?

Několik kusů je zrestaurováno, ale teď restaurování záměrně oddaluji, testuji nejvhodnější povrchovou úpravu. Při představě, že muzeum bude jednou provozovat sbírku okolo pěti set kusů by bylo nemožné a ekonomicky vražedné tyto exponáty neustále opravovat a leštit přírodním lakem, šelakovou politurou.

Vaším cílem je sbírka o tisíci kusech nábytku?

Čím větší cíl, tím větší chuť. Za deset měsíců jsme z vlastních zdrojů financovali šedesát kusů nábytku, a to ještě musíme financovat jiné věci. Za deset let to bude zhruba pět set kusů. Když zapojíme partnery a sponzory, není důvod, proč by zde nešlo této hranice dosáhnout a možná i v mnohem kratším čase.

Komu bude muzeum určeno?

Muzejní sbírku vytvářím z běžných i vzácných modelů. Jedině tak se dostane návštěvníkovi ucelený obraz. Sběratelé, kteří se věnují tématu již několik let, běžné modely neosloví, pro ty máme ve sbírce jiné předměty. Těchto dobře informovaných a znalých sběratelů je ale jen malá hrstka, já chci hlavně předat informace lidem, kteří nemají ani ponětí, co to ohýbaný nábytek je. Třeba právě zde přeskočí první jiskra a nám se je podaří oslovit. Takto spokojený a snad nadšený návštěvník se bude chtít pro další informace v budoucnu vracet.

Chcete provoz muzea řídit sám?

Nejsem žádný James Bond ani si na něj hrát nechci. Můj nejmladší bratr studuje v Olomouci na filozofické fakultě dějiny umění, jeho zájmem je znát a určitě bude v budoucnu vítán. V našich soukromých školních dílnách Renova o.p.s. je několik studentů, kteří rádi pomáhají a myšlenka na muzeum je těší. Například uvedu Jakuba Sčipáka, Karla Gilíka, Patrika Vojtu, Robina Žáka nebo Pavla Valentu. Studentů je víc, ale to by se zde nevešlo. Třeba jednou budou chtít v tomto muzeu působit na plný úvazek.

Jak zabezpečíte provoz muzea?

Jak jsem již jednou řekl, je třeba být opatrný. Nechceme hned stavět dálnici, to by se nemuselo povést. Vše je o penězích a je nám jasné, že se nemůžeme a ani nechceme chovat jako státní muzea. Je potřeba tvořit dynamické, akční a zábavné muzeum. Zde vidím spolupráci s dalšími neziskovkami, jako například Celé Česko čte dětem nebo občanské sdružení ZA OPAVU.cz.